Druha olaneta smrti

m*M

F = ——

d2

a ten lze použít k výpočtu gravitační síly mezi dvěma tělesy kdekoli. Tak se vyjadřují základní a neměnitelné principy, které platí za všech okolností. Jestli budete chtít mít nějaké skutečné etické zákony, ty budou muset mít tutéž univerzální platnost.

Budou muset platit na Cassylii a na Pyrru, nebo na jakékoli jiné planetě, a v libovolné společnosti, jaká existuje. Což nás přivádí zpátky k vám. To, co tak vznešeně — s velkými písmeny a nabubřelou okázalostí — nazýváte zákony etiky, nejsou vůbec žádné zákony, ale jenom zlomky kmenového étosu, primitivního ustanovení, které zavedli pouštní pastevci, aby ve svém domě nebo stanu udrželi určitý řád. Tato pravidla nemohou mít všeobecnou platnost — to jistě chápete i vy. Jen si vzpomeňte na různé planety, na nichž jste byl, a na řadu podivných i báječných zvyklostí, podle nichž se lidé vůči sobě chovají — a pak si zkuste představit desatero chování, které by ve všech těch společnostech platilo. Nemožná představa. Vsadím se však, že máte pro mě desatero pravidel, kterými se mám řídit, a pokud jedno z nich celkem zbytečně zakazuje uctívat vyřezávané modly, dovedu si představit, jak všeobecně platná jsou ta ostatní. Nechováte se eticky, když se je snažíte uplatňovat, kdekoli se ocitnete — tím se jenom velice specifickým způsobem vydáváte na cestu k sebevraždě!”

„Vy mě urážíte!”

„V to doufám. Jestli se vám nijak jinak nemůžu dostat na kůži, možná že vás ze stavu morální strnulosti probere urážka. Jak jste se jen opovážil uvažovat o tom, že mě budete soudit za krádež v cassylijském kasinu, když jsem se dopustil jen toho, že jsem se přizpůsobil jejich etickému kódu! V kasinu se hraje podvodně, takže podle jejich místního étosu musí zákon podvodnou hru legalizovat. Přelstil jsem je tedy podle pravidel jejich záko

„Při pravici satanově!” vyjekl Mikah. Vyskočil na nohy, začal před Jasonem přecházet sem a tam a vzrušením spínal a rozpínal ruce. „Teď se mě pokoušíte zmást svou sémantikou a takzvanou etikou, což není nic než prachsprostý oportunismus a prospěchářství. Existuje však vyšší zákon, který se nedá zpochybňovat…”

„To je vyložená blbost — a to mohu dokázat.” Jason ukázal na knihy na stěně. „Mohu to dokázat pomocí vašich vlastních knih, té lehčí literatury, kterou máte tam na poličce. Ne knížek Akvinského — ty jsou moc tlusté. Ale ten svazek, co má na hřbetu Lull. Není to Knieha o Řádu Rytieřstva od Ramona Lulla?”

Mikah vytřeštil oči. „Vy jeho dílo znáte? Vy jste s Lullovou tvorbou obeznámen?”

„Samozřejmě,” prohlásil Jason se samozřejmostí, na kterou neměl právo, protože toto byl jediný titul z celé sbírky, na který si vzpomněl, že četl — ten podivný název mu utkvěl v hlavě. „Teď mi dovolte, abych do něho nahlédl, a předvedu vám, co mám na mysli.” Říkal to přirozeně, aby nevzbudil nejmenší podezření, že právě o takový zvrat po celou dobu usiloval. Usrkával čaj, z vnitřního napětí nedával nic najevo.

Mikah Samon vytáhl z poličky knihu a podal mu ji.

Jason rychle listoval stránkami a přitom hovořil. „Ano… ano, tohle je ono. Téměř ideální příklad toho, jak uvažujete. Máte Lulla rád?”

„Je inspirující!” zazářil Mikah, oči se mu zaleskly. „Z každého řádku dýchá krása a slova Pravdy, na které jsme ve shonu moderního života zapomněli. Sladění a důkaz vztahů a vazeb mezi mystickým a konkrétním. Za použití symbolů vysvětluje všechno naprosto logicky.”

„Lull dokazuje nic o ničem,” namítl Jason důrazně. „Jen si se slovíčky hraje. Vezme jedno slovo, propůjčí mu abstraktní a nereálný význam a pak tento význam dokazuje tím, že ho vztáhne k jiným slovům, která mají stejně nejasné kořeny. Jeho fakta nejsou fakty — jsou to jen zvuky bez významu. Toto je hlavní kritérium, podle něhož se váš vesmír liší od mého. Vy žijete ve světě bezvýznamných skutečností, které neexistují. Můj svět sestává ze skutečností, které lze zvažovat, přezkušovat a logicky dokazovat ve vztahu k jiným skutečnostem. Moje fakta jsou neotřesitelná a neoddiskutovatelná. Prostě existují.”

„Předveďte mi jeden z vašich neotřesitelných faktů,” pronesl Mikah hlasem, který zněl tišeji než Jasonův.

„Tamhle,” ukázal Jason. „Ta velká zelená kniha nad stolem. V ní jsou taková fakta, o jejichž pravdivosti nebudete pochybovat ani vy — sním všechny stránky, jestli budete. Podejte mi ji.” To nadmíru troufalé tvrzení pronesl hněvivě — a Mikah se na návnadu chytil. Podal Jasonovi požadovaný svazek, a podal mu ho oběma rukama, protože to byl svazek velice objemný, vázaný do kovu a těžký.

„Teď pozorně poslouchejte a pokuste se chápat, i když to pro vás nebude nijak snadné,” upozorňoval Jason, když svazek otvíral, a to, že naznačil pochybnosti o Mikahově chápavosti, vyvolalo u adresáta kyselý úsměv. „Je to hvězdná efemerida a je nacpaná fakty jako vejce masem. Svým způsobem je to historie lidstva. Teď se podívejte na skokovou obrazovku na řídicím pultu a pochopíte, co mám na mysli. Vidíte tu horizontální zelenou čáru? No, to je náš kurs.”

„Jelikož tato loď patří mně a sám ji pilotuji, jsem si toho vědom,” odsekl Mikah. „Pokračujte v dokazování.”

„Mějte se mnou trpělivost,” prosil Jason. „Pokusím se být stručný. — A ten červený bod na zelené čáře je poloha naší lodě. Číslo nad obrazovkou představuje náš příští navigační bod, místo, kde gravitační pole hvězdy je dostatečně silné, aby se při skoku prostorem dalo určit. Ta hvězda má kód BD 89-046-299. Najdu jej v seznamu.” Rychle listoval stránkami. „A podívám se, co to je. Hm, jméno nemá, ale značkový kód o ní hodně vypovídá. Podle téhle značky je tam planeta nebo planety, na nichž člověk může žít, avšak nedá se z ní poznat, jestli tam nějací lidé žijí.”

„Kam tím vším míříte?” chtěl vědět Mikah.

„Trpělivost — za chvilku uvidíte. Teď se podívejte na obrazovku. Ta zelená tečka, která se čáře znázorňující kurs přibližuje, je BNP — bod největšího přiblížení. Až červená a zelená tečka spolu splynou…”

„Dejte mi tu knihu,” rozkázal Mikah a udělal krok vpřed najednou si uvědomil, že něco není v pořádku. Zpozdil se jen o okamžik.

„Tady je váš důkaz!” zvolal Jason a knihu hodil — ta proletěla skokovou obrazovkou a zasáhla citlivé obvody za ní. A než zasáhla, Jason za ní poslal druhou knihu. Ozval se zvonivý náraz, zablesklo světlo a zapraskaly zkratované obvody.

Podlaha hrozivě zasténala, když se náhle přerušily kontakty a loď propadla do normálního prostoru.

Mikah chroptěl bolestí na podlaze, kam ho náhlý přechod letového režimu srazil. Jason, upoutaný k sedadlu, s úsilím potlačoval zvedání žaludku a tmění před očima. Když se Mikah potácivě zvedal na nohy, Jason pečlivě zamířil a do kouřícího, zdemolovaného počítače hodil tác i misky.

„Tady máte svoji skutečnost,” prohlásil vítězoslavně. „Svoji nevyvratitelnou skutečnost, pozlacenou a s uranovým jádrem. Teď už na Cassylii nepoletíme!”