Druha olaneta smrti

„Spuste ho!” zvolal a se zkříženými pažemi poodstoupil. Generátor zasténal a začal se otáčet, ale nic viditelného se nedálo. Nechal generátor běžet několik minut, protože neměl ani ponětí, jaký je jeho výkon, ani jakou má láhev kapacitu — a na výsledku tohoto prvního pokusu tolik záleželo. Posléze uštěpačné, ale neadresné poznámky sciuloj natolik zesílily, že Jason přistoupil k láhvi a pomocí suché dřevěné tyčky ji rychle odpojil.

„Zastavte generátor, práce skončila. Akumulatoro je svatou elektrickou silou naplněn až po okraj.”

Přitáhl předváděcí jednotku, kterou si již dříve připravil: řadu primitivních žárovek zapojených do série. Leydenská láhev by měla být dostatečně nabita, aby překonala slabý odpor uhlíkových vláken a rozžhavila je. Aspoň v to doufal.

„Rouhá se!” vyrazil ze sebe pištivě starý sciulo, který se před chvílí posmíval, a šouravě vyrazil vpřed. „Písmo svaté říká, že svatá síla může téct, jen když je cesta úplná, a když se cesta toku přeruší, žádná síla se nemůže pohybovat. Avšak tento cizinec se nám odvažuje tvrdit, že svatost nyní spočívá v této nádobě, ke které je připojen jen jeden drát. Je to lež a rouhání!”

„Být tebou, nesahal bych na to,” varoval Jason starce, který právě ukazoval prstem na kouli na leydenské láhvi.

„Tam není žádná síla — tam žádná síla nemůže…” Náhle se odmlčel, když se prstem kouli přiblížil na dva tři centimetry. Mezi jeho prstem a nabitým kovem přeskočila mohutná modrá jiskra — sciulo chraptivě vykřikl a skácel se k zemi.

Jeden z jeho kolegů k němu poklekl, aby ho prohlédl, pak upřel bázlivý pohled na láhev. „Je mrtev,” vydechl.

„Nemůžete říct, že jsem ho nevaroval,” bránil se Jason, pak se rozhodl zaútočit, dokud při něm stálo štěstí. „On to byl, kdo se rouhal!” zvolala všichni sciuloj shrbeně poodstoupili. „Svatá síla v láhvi prodlévala, ale on pochyboval, a proto ho potrestala smrtí. Již nemějte pochybností, nebo vás stihne podobný osud! Naše práce jakožto sciuloj,” dodal a tím se povýšil z otrockého stavu, „je spoutat elektřinu do služeb pro větší slávu Hertuga. Toto nám budiž připomínkou, abychom nikdy nezapomněli.” Strnule hleděli na mrtvé tělo, štrachavě couvli — jednoznačně pochopili, co jim sděluje.

„Svatá síla může zabíjet,” konstatoval Hertug, usmál se na mrtvolu a promnul si ruce. „To je skutečně báječná novinka. Již dřív jsem věděl, že může dávat šoky a vyvolávat spáleniny, ale nikdy jsem netušil, že je tak mocná. Naši nepřátelé si před námi budou klekat.”

„O tom není nejmenších pochyb,” souhlasil Jason a kul železo, dokud bylo žhavé — vytáhl náčrty, které si předem pečlivě připravil. „Podívej se na tyto další zázraky. Elektrický motor na zvedání a tažení břemen, světlo zvané uhlíkový oblouk, které proniká noční tmou, způsob nanášení tenké vrstvy kovu na různé předměty a mnoho dalších věcí. Všechny je můžeš mít, Hertugu.”

„Začni ihned vyrábět!”

„Začnu hned — jak se domluvíme na podmínkách mé smlouvy.”

„To slovo se mi moc nezamlouvá.”

„A bude se ti zamlouvat ještě míň, až uslyšíš detaily, ale bude to stát za to.” Předklonil se a zašeptal Hertugovi do ucha: „Jak by se ti zamlouval stroj, který dokáže vyhodit do vzduchu pevnosti tvých nepřátel, kterým bys mohl svoje nepřátele porazit a zmocnit se jejich tajemství?”

„Všichni ven!” zvolal Hertug, a když osaměli, obrátil svoje vychytralá očka na Jasona. „Co je to za smlouvu, o které ses zmiňoval?”

„Svobodu pro mne, postavení tvého osobního poradce, otroky, klenoty, děvčata, dobré jídlo — vše, co s takovým postavením běžně souvisí. A na oplátku ti vyrobím všechna zařízení, o nichž jsem mluvil, a ještě mnoho dalších. Neexistuje nic, co bych nedokázal. A to všechno bude tvoje…”

„Všechny je zničím — stanu se vládcem Appsaly!”

„To je přesně to, co mám na mysli. A čím lépe se povede tobě, tím lépe se budu mít já. Nežádám víc než pohodlný život a možnost pracovat na svých vynálezech, protože nejsem člověk s velkými ambicemi. Ke štěstí mi postačí, když se budu lopotit v laboratoři — zatímco ty budeš vládnout světu.”

„Žádáš hodně…”

„A taky hodně dávám. Řeknu ti něco — nechej si den nebo dva na rozmyšlenou, a já mezitím v zájmu další osvěty a informovanosti ti udělám další vynález.”

Jason měl dosud před očima jiskru, která zabila starého sciulo, a ta v něm zažehla novou naději. Existuje tedy způsob, jak by se snad mohl z této planety dostat.

12

„Kdy to dokončíš?” zeptal se Hertug, dloubal do součástek rozložených na Jasonově laboratorním stole.

„Zítra ráno, i když pracuji celou noc, ó Hertugu. V předstihu jsem ti však přichystal další dárek — zlepšení vašeho systému telegrafování.”

„Nestojím o žádné zlepšování! Telegraf zůstane, jak byl za doby našich předků a…”

„Nechci nic měnit, souhlasím, že předkové to vymysleli nejlíp. Nabízím ti pouze nový způsob obsluhy. Podívej se na toto…,” pozvedl jeden z pásků s rytinami ve voskovém povlaku. „Dokážeš ten vzkaz přečíst?”

„Samozřejmě, ale chce to značné soustředění, protože jde o velkou záhadu.”

„Velkou ne — na první pohled jsem poznal, že je to velice jednoduché.”

„Rouháš se!”

„Vůbec ne. Podívej, toto je B, že — dva škrty kouzelným kyvadlem?”

Hertug počítal na prstech. „Je to B, máš pravdu. Ale jak jsi na to přišel?”

Jason opovržlivou poznámku nevyslovil. „Bylo těžké na to přijít, ale pro mě je všechno jako v otevřené knize. B je druhé písmeno abecedy, je tedy zakódováno dvěma škrty, C třemi — což je zatím jednoduché, ale na konci je Z a na ně potřebuješ šestadvacetkrát praštit do vysílací klávesnice, což je nesmyslná ztráta času. Stačí pouze nepatrně uzpůsobit zařízení, aby vysílalo dva různé signály — buďme originální a říkejme jednomu tečka a druhému čárka. A pomocí těchto dvou druhů signálu, krátkého a dlouhého pulsu, můžeme přepsat každé písmeno abecedy nejvýše čtyřmi symboly. Rozumíš?”

„V hlavě se mi to točí, je těžké sledovat…”

„Vyspi se na to. Ráno bude vynález hotov a tehdy ti taky předvedu svůj kód.”

Hertug se vzdálil, mumlal si něco pro sebe, a Jason dokončil poslední vinutí na kotvě pro svůj nový generátor.

„Jak jsi to pojmenoval?” zeptal se Hertug, když ráno obcházel vysokou, zdobenou dřevěnou skříň.

„Je to Sláva Hertugovi Tvůrci, nový pomník k uctívání a obdivu a finanční zdroj pro Jeho Excelenci. Měl by být umístěn v chrámu, nebo co to tady máte, kde veřejnost za výsadu vzdát ti hold zaplatí. Představ si: jsem věrný poddaný, který vstupuje do chrámu. Předám knězi dar a uchopím tuto kliku, která vyčnívá z boku, a budu jí otáčet.” Začal klikou energicky otáčet a z útrob skříně se ozval zvuk ozubených kol otáčejících se v záběru a sílící vysoký tón. „A teď se podívej nahoru.”

Z horní stěny skříně vyčnívala dvě zakřivená kovová ramena, na nichž v určité vzdálenosti od sebe spočívaly měděné koule. Hertug prudce vydechl a couvl, když mezi koulemi přeskočila modrá jiskra.

„To na venkovany zapůsobí, ne?” zeptal se Jason. „A teď dívej se na jiskry a povšimni si jejich sekvence. Nejdřív tři krátké jiskry, pak tři dlouhé a nakonec tři krátké.”

Přestal klikou otáčet a podal Hertugovi teletinový pergamen s jasně vyznačenými znaky, upravenou verzí standardního mezihvězdného kódu. „Povšimni si: tři tečky znamenají H a tři čárky A. Dokud se tedy touto klikou otáčí, stroj vysílá v kódu HAH, což znamená Huraoj al Hertug, sláva Hertugovi! Působivé zařízení, které zaměstná kněží tak, že nebudou mít čas na zlotřilosti, a potěší tvoje místní věrné. Současně bude na tebe pět slávu hlasem elektřiny, stále dokola, dnem i nocí.”

Hertug otáčel klikou a pozoroval jiskry rozzářeným pohledem. „Zítra bude odhalen v chrámu. Ale nejdřív bude muset být vyzdoben posvátnými symboly. Možná ve zlatě…”