Страница 23 из 42
Snarbi nosil kameninové nádoby s olejem, vodou a palivem, zatímco Jason plnil nádrže. Pak Jason zapálil pod kotlem oheň a uložil na plošině nástroje a menší zásobu krenoj, kterou se mu podařilo našetřit z jejich přídělů. To všechno zabralo dost času — zanedlouho bude svítat, a než nastane ráno, budou muset vyrazit. Teď už nebylo o čem uvažovat.
Nemohl však zde nechat Ijale, a když už půjde pro ni, nedovolí si nevzít také Mikaha. Ten člověk mu zachránil život, i když se mu potom podařilo natropit spoustu vražedných pitomostí. Jason věřil, že člověku, který se vám postaral o další existenci, něco dlužíte, ale současně si říkal, kolik asi ještě Mikahovi dluží. V tomto případě se mu zbytek dluhu zdál velice malý, pokud už není víc než splacen. Ale snad ještě jednou…
„Pohlídej stroj — já se vrátím co nejdřív,” rozhodl se. Seskočil na zem a natáhl na sebe svou výbavu.
„Ty chceš po mně co? Abych tady s tím strojem ďábla zůstal? To nemůžu! Rozpálí se a pozře mě!”
„Chovej se přiměřeně svému věku, Snarbi, svému fyzickému věku, když už ne duševnímu. Tento pohybující se šrot vytvořil člověk a já jsem ho opravil a vylepšil — žádní ďáblové ani nepomáhali. Stroj spaluje naftu, aby vzniklo teplo, kterým se vyrábí pára a ta jde do této trubky, aby tlačila na tuto tyč, která nutí kola, aby se otáčela a my se mohli pohybovat — a to je z teorie parního stroje tak asi všecko, co se ode mne můžeš dozvědět. Ale možná že líp pochopíš tohle: já, jenom já tě můžu odtud v bezpečí dostat. Zůstaneš tedy tady a uděláš to, co ti říkám, nebo ti rozmačkám mozek! Jasné?”
Snarbi tupě přikývl.
„Tak platí. Ty tady budeš jenom sedět a dívat se na tento zelený kotouček — vidíš ho? Jestli povyleze, než se vrátím, otočíš touhle pákou tímto směrem. Je to jasné? To proto, aby nezačal hvízdat bezpečnostní ventil a neprobudil celé okolí — a abychom měli dostatečný tlak.”
Jason prošel kolem hlídkujícího, dosud mlčky spícího, a zamířil k budově rafinérie. Jako zbraň si nevzal kyj, ani dýku, ale meč se širokou čepelí z dobře kalené oceli, který se mu podařilo vyrobit přímo před očima strážných. Ti sice pečlivě prohlíželi všechno, co s sebou nosil z místa, kde pracoval — dělal totiž také po večerech ve svém pokoji — ale to, co vyrobil a co se vymykalo jejich chápání, prostě nebrali na vědomí. Takový primitivní duševní postoj byl neobyčejně ce
Ukázalo se, že dostat se zpátky do stanice rafinérie je stejně snadné, jako bylo snadné se z ní dostat, a Jason pocítil záchvěv lítosti. Podvědomě doufal, že zde bude pozdvižení a že se bude muset vrátit, aby se zachránil sám — jeho podvědomí mělo zřejmě pramalý zájem na tom, aby dívka a jeho nemesis byli zachráněni, zejména když přitom šlo o jeho vlastní život.
Teď však už byl opět v budově, kde se nacházel jeho bývalý pokoj, a pokoušel se nakouknout za roh, aby se přesvědčil, zda u dveří nestojí strážný. Stál, a zdálo se, že z předchozího spánku ho něco vyrušilo. Nic nezaslechl, ale nasával pátravě vzduch a krčil přitom nos — probudil ho intenzívní zápach poho
„Kdo je tam?” zvolal a vyrazil vpřed těžkopádným krokem. Vzniklá situace se nedala zvládnout v tichostí, a Jason vyskočil s výkřikem, znásobeným ozvěnou, a učinil prudký výpad. Čepel zasáhla strážného těsně pod jeho chráničem — a ten člověk se s mečem dosud jistě nesetkal — a špička mu rozřízla hrdlo. Vydechl naposledy s klokotavým zaječením, které probudilo k životu hlasy hlouběji uvnitř budovy.
Jason přeskočil mrtvolu a začal strhávat několikeré západky a zámky, které zajišovaly dveře. Z dálky zaznívaly zvuky běžících nohou, když konečně prudce dveře otevřel a vběhl do místnosti.
„Pojďte, a rychle, vypadnem odtud!” vykřikl na ně a strkal omámenou Ijale ke dveřím. Obzvláště velké potěšení mu způsobilo, když uštědřil Mikahovi parádní kopanec, který ho doslova nadzvedl a pronesl dveřmi — tam se Mikah srazil s Ediponem, který právě přiběhl s napřaženým kyjem.
Jason přeskočil obě převalující se těla, udeřil Edipona jílcem meče za ucho a tahem postavil Mikaha na nohy.
„Plavte do opravny strojů!” poručil svému dosud nechápajícímu společníkovi. „Mám tam caro, v kterém můžem odjet.” Konečně se oba odhodlali k nemotornému pohybu.
Za ním se ozvaly výkřiky a v dohledu se objevila skupina ozbrojených d’zertanoj. Stáhl dolů chodbovou svítilnu — o její horký spodek si přitom popálil ruku — a otevřený plamen přiložil k jednomu ze svých molotajlů. Knot okamžitě vzplanul, a Jason hodil molotajl na přibližující se vojáky dřív, než si mohl vážněji spálit ruku. Molotajl letěl směrem k vojákům, narazil na stěnu a rozbil se — hořlavá kapalina se rozstříkla všemi směry, ale plamen zhasl.
Jason zaklel a rychle vytáhl další molotajl — kdyby ty lahve nefungovaly, čekala by ho smrt. D’zertanoj chvíli váhali, zda se pustit přes kaluže rozlité poho
Dosud se poplach mimo budovu nerozšířil. Jason zajistil vchodové dveře vnější západkou — než dveře vyrazí a zmatek dostane určitý řád, budou již od budov daleko. Teď už lampu nepotřeboval, jen by ho prozradila, a proto ji sfoukl.
Z pouště se ozval nepřerušovaný, pronikavě ječivý zvuk.
„Podařilo se mu to,” zasténal Jason. „To je pojistný ventil na parním stroji!”
Postrčil Ijale a Mikaha, kteří se ve tmě nemohli zorientovat, pak z čisté nenávisti k celému lidstvu nakopl znovu Mikaha a rozběhl se v jejich čele k opravně strojů jako o život.
Útěk se jim zdařil bez újmy na zdraví zejména proto, že všude kolem panoval zmatek. D’zertanoj zřejmě dosud nikdy noční útok nezažili — měli nepochybně za to, že toto noční útok je — a věnovali neuvěřitelně mnoho úsilí pobíhání kolem a povykování. Hořící budova a Edipon, kterého v bezvědomí vynášeli ze šlehajících plamenů, rozruch a zmatek jen znásobily. Ječení pojistného ventilu, který dosud vypouštěl nenahraditelnou páru do nočního vzduchu, probudilo již všechny d’zertanoj.
Ve zmatku si prchajících otroků nikdo nevšiml, a Jason vedl Ijale a Mikaha kolem strážního stanoviště na valu a rovnou k opravně strojů. Zahlédli je, až když křižovali otevřený terén, a po určitém váhání je stráž začala pronásledovat. Jason vedl nepřítele přímo ke svému vzácnému parnímu vozu, ale jinou možnost neměl. Tak jako tak ten prevít prozrazoval, kde se nachází, a pokud se k němu Jason nedostane co nejdříve, tlak páry poklesne pod potřebnou úroveň — a oni zůstanou vězet v pasti.
Přeskočil bezvládně ležícího strážného u vchodu a hnal se ke stroji. Snarbi se krčil strachy za jedním kolem, ale Jason neměl čas se mu věnovat. Když vyskočil na plošinu, pojistný ventil se zavřel — a nastalé pochmurné ticho nahánělo strach.
Zběsile otočil ventily a krátce pohlédl na indikátor: nezůstalo ani tolik páry, aby ujeli deset metrů. Voda klokotala a kotel syčel a vydával klepavé zvuky, na druhé straně zazněly nenávistné výkřiky, když d’zertanoj pronikli do ohrazeného pracovního místa a spatřili tajně postavené caro. Jason vstrčil molotajl jedním koncem do ohniště, a když jeho obal vzplanul, hodil molotajl na d’zertanoj. Výkřiky nenávisti se změnily na vřískání ze strachu, když ohnivé jazyky pronásledovatele olízly a donutily k překotnému ústupu. Jason se za nimi rozběhl a jejich ústup urychlil dalším molotajlem. Zdálo se, že utekli až ke zdem rafinérie, ale Jason nemohl ani tušit, jestli se některý z nich neplíží ve tmě někde poblíž.