Hodina Byka

„Vy?“ zašeptala Čedi s nesmírným údivem. „Proč?“

Při vší omezenosti si Tormanťan uvědomil, že v krásném obličeji své oběti nevidí ani strach, ani hněv. Jen údiv a lítost, ano, hlavně lítost, která platila jemu! Neobyčejná duševní síla astronautčina probudila cosi v jeho temné duši.

„Co stojíš? Vraž jí další!“ křikl jeden z jeho kumpánů.

,Zmizni!“ Šotšek se po něm rozehnal jako beze smyslů.

Všichni vzali do zaječích. Bezděční svědkové surového přepadení se rozutekli už předtím. Osvětlené schodiště bylo pusté a prázdné.

Čedi se pomalu převrátila na bok a zůstala ležet u Šotšekových nohou. V bezmocném zhroucení pozemské dívky zanikalo tolik čisté a nekonečně vzdálené krásy, že mladík najednou pocítil, jak ho nesnesitelný žal a výčitka doslova trhají vedví. Mohl je překonat jen jediným způsobem. Zaskřípal zuby, vytrhl dlouhou trojhra

„Do Ústřední nemocnice, okamžitě!“ zněl jeho příkaz.

KAPITOLA XI

Masky v podzemí

Fai Rodis neměla příležitost uvidět vládce před svým odjezdem do Památníku Historie. Vyhnul se audienci na rozloučenou.

Vysoký, hubený „hadonoš“, který dělal prostředníka mezi předsedou Rady Čtyř a Fai, vysvětlil velitelce expedice, že „Veliký“ je krajně zaneprázdněn státními záležitostmi. Neodkladná práce v souvislosti s událostmi předešlého týdne by Rodis docela pobavila, kdyby neměla starost o přátele ve městě. Než opustila Coamský palác, stačila alespoň instalovat mikrovysílač souřadnic.

Nové obydlí, přes pochmurnost architektury a celkovou zpustlost, připadalo Fai útulnější než vládní sídlo v zahradách Coamu, i když si nezasloužilo svůj pyšný název Památník Historie. Byl to pravděpodobně starý chrám, postaveny kdysi na počest Všemocného Času. Nešlo o božstvo, spíš symbol, uctívaný zastara nereligiózními Tormanťany.

Chrám Času, tvořilo šest dlouhých budov z velkých tmavomodrých kvádrů. Domy stály paralelně a byly dva metry nad zemí spojeny otevřenou galérií, vroubenou balustrádou z propletených hadů. Průčelí každé ze šesti budov spočívalo na vřetenovitých sloupech z hrubé litiny. Zpustlý sad se zakrnělými stromy a křovinami rostl mezi chrámem a vysokou rudou zdí, po jejímž hřebeni se čas od času procházeli „fialoví“ strážci s nálevkovitými zbraněmi na hrudi.

Suchá půda, přes den vyhřátá, vydechovala v noci teplo s příchutí prachu.

Uvnitř budovy nebylo nic kromě knižních svazků.

Uprostřed každého sálu stály vysoké desky z šedého a rudého zrnitého kamene, pokryté složitými kresbami starobylých nápisů. Před deskami byly rozmístěny kame

Boční přístavky v horních podlažích byly zastavěny skříněmi a policemi plnými knih. U volných stěn mezi okny se kupily haldy polozetlelých rukopisů, novin, reprodukcí nebo grafik. Podobná podívaná nebyla pro Fai ničím novým, protože na planetě Jan-J ach neexistovaly speciálně vystavěné památníky či knihovny. Spokojovali se zde jakžtakž přizpůsobenými prázdnými budovami ze starých dob.

Neměli tu ani opravdová muzea s rozsáhlými expozicemi, speciálně sestrojenými optickými diorámami se zvláštním osvětlením, nebo ochra

V horních poschodích se zachovaly nesčetné pokoje a komůrky s neznámým určením, úzké chodby, vratké balkony a prostory v podkroví.

Když „hadonoš“ vedl Rodis, aby si vybrala svůj příbytek Tael, který pozemskou „vládkyni“ ustavičně doprovázel, stačil jí pošeptat, aby trvala na páté budově od brány.

„Hadonoš“ měl radost, čekal, že Fai bude chtít bydlit poblíž vchodu, ale přece jen se z bázlivé opatrnosti zeptal, proč se jí zalíbil právě pátý chrám.

„Budova je zachovalejší než ostatní,“ odpověděla Rodis bez rozmýšlení, „a kromě toho na odpočívadle schodiště je pozoruhodný had.“

„Skutečně, skutečně!!’ souhlasil „hadonoš“.

Fai Rodis nelhala. Skulptura hada v pátém chrámu se opravdu lišila od dvou typů sochařských děl uplatňovaných na celé planetě. Obvykle tu zobrazovali hada, jak se zvedá ze širokých závitů ve výhružném postoji pozemské kobry.

Nebo stál na špičce ocasu jako vzhůru vymrštěné péro, s lebkou mířící k obloze. Obě pozice vyjadřovaly zlobu a bojovou pohotovost.

V pátém chrámu vytvořil neznámý sochař obrovitého litinového hada v póze zoufalství. Nesymetrické závity jeho těla se doslova křivily v křečích, vrchní část lebky byla trpitelsky zvrácena dozadu, čelisti úzké tlamy rozevřeny v němém výkřiku. Had, stejně jako lidé, cítil své zajetí a snažil se mu uniknout. Tvůrce díla tu nesporně předjal koncepci inferna.

Byt, který Fai dostala, byl v mezaninu a skládal se ze dvou narychlo uklizených malých pokojů, načichlých prachem a starými papíry. Původně si chtěla vybrat dvě poměrně útulné čtvercové místnosti, spojené balkónem obráceným k horám. Ale znovu Tael našel příhodný okamžik a poradil jí, aby se ubytovala ve dvou asymetrických komůrkách, blízko čelní strany ostře zahnuté střechy. Veškeré Fainy svršky sestávaly jen z robota a brašny se zásobními bateriemi. „Hadonoš“ přikázal „fialovým“, aby rozestavili nábytek. Než se odporoučel, prohlásil, že velitelku Pozemšťanů občas navštíví a přesvědčí se, jak je spokojena s bytem a obsluhou.

„Veliký a moudrý,“ uklonil se hadonoš po svém zvyku, „mi přikázal, abych vás upozornil, že z bezpečnostních důvodů se nesmíte z Památníku vzdalovat. Zde mohou stráže snadno odrazit každý útok. Na ulicích města číhá všude nebezpečí, a vládce“ — znovu úklona — „je přesvědčen, že osobní ochranu odmítnete.“

„Odmítnu!“

„Veliký Čojo Čagas všechno předvídal! Ale teď už jdu.

K pomoci vám tu jako dříve zůstane inženýr Chonteelo Tollo Frael.“

„Hadonoš“ přezíravě kývl hlavou k inženýrovi a odešel.

Dřevěná podlaha a schodiště zaskřípěly pod jeho těžkými kroky. Pak se ve starém chrámu rozhostilo ticho.

Tael, stojící dosud mlčky a s nepřítomným pohledem, najednou ožil. Posunkem vyzval Rodis, aby nemluvila, vytáhl tabulku pro zápisy, načrtl několik znaků a podal Fai.

Ta četla: — Může devítinožka sloužit jako detektor pro elektronická zařízení a chemické jedy? — Fai souhlasně kývla a zapnula robota. Devítinožka vysunula blikající nazelenalou svítilnu, jejíž paprsek oběhl oba pokoje, aniž změnil světlo. Zato černá kulička s úhloměrným odečítačem okamžitě pohnula tykadly a zaměřila v prvním pokoji dvě místa, v druhém dokonce čtyři. Tael podle jejich údajů objevil v nábytku, ve skříni i v oke

„Teď můžeme hovořit volně,“ řekl a usadil se na pohovce.

„K čemu tolik opatrnosti?“ usmála se Rodis. Ať poslouchají a zapisují.“

„V žádném případě!“ zvolal inženýr slavnostně. Hned všechno pochopíte. Tím, že pro vás vybral osamělé místo, učinil Čagas první velkou chybu. Ve velmi starých chrámech existují labyrinty tajných prostor, na něž se v průběhu doby, zapomnělo a kterých vládci nevědí, protože prozíraví výzkumníci, historikové a architekti dokázali uchovat tajemství pro nás, DŽI. Ve dvou podobných stavbách v Zrcadlové Věži na Zadní polokouli a v Báni Bílých Pláství v hlavním městě se právě rozmnožují disektory psychologické analýzy a inhibitory krátké paměti… Zdejší Chrám Času byl prozkoumán teprve nedávno. Mému příteli, architektu pro obnovu starých budov, se docela náhodou podařilo najít staré plány. Tady jste úplně volná. Můžete kdykoli, před nosem fialových, opustit Památník anebo se tu setkat s kým se vám zachce.“