Hodina Byka

V okrouhlé místnosti pod pilotním sféroidem a výpočetními stroji se shromáždili členové expedice. Ciferníky náhradních přístrojů se rozkmitaly a v témže okamžiku otvorem ve stropě vklouzli do sálu Menta Kor a Div Simbel.

Zazněla tichá melodie b-moll na znamení, že ochrana elektronických spojů pracuje normálně. Hvězdolet už nevyžadoval sebemenší obsluhu a plul podle udaného kursu směrem ke galaktickému pólu.

Vyčkávavé ticho přinutilo Fai Rodis, aby hned přistoupila k úkolu nejobtížnějšímu. Musila určit, kdo z členů posádky vystoupí po přistání na cizí planetu a která skupina zůstane trvale na lodi. Začala promítáním snímků předaných Okruhu výpravou z Cefea. Normální cestou by snímky dostihly Zemi teprve za půltřetího tisíciletí, kdyby paprskový hvězdolet z planet v souhvězdí Draka nepřetínal právě naši část Galaxie a nedopravil zprávy do 26. úseku Velikého Okruhu.

Expedice z Cefea obletěla planetu Tormans jen dvakrát, a když nedostali povolení k přistání, pořídili celkový snímek planety i jejích obyvatel podle zachycených televizních přenosů.

Rudé slunce Tormansu, pro pozemského pozorovatele obyčejná hvězda, bylo v souhvězdí Rysa, tedy v temné, na hvězdy chudé oblasti vysokých galaktických šířek.

Nikoho ani nenapadlo, že by se v tom bezedném prostoru mohli natrvalo usadit obyvatelé Země. Ale snímky z Okruhu vylučovaly jakoukoli pochybnost. Obyvatelé Tormansu se dokonale podobali Pozemšťanům.

Barva jejich pleti se dala těžko posoudit. Pravděpodobně se nelišila od temnějších typů obyvatel Země. Úzké podlouhlé oči se zdály neproniknutelně tmavé, u kořene nosu lehce zdvižené obočí dodávalo jejich tvářím mírně tragický výraz. Antropologové nacházeli v profilech Tormanťanů rysy mongoloidního zploštění, a nevysoký vzrůst i slabá tělesná konstrukce také připomínaly lidi z konce epochy Rozděleného Světa.

Povrch planety, pořízený mezi průrvami oblačného příkrovu, nebyl Zemi podobný. Spíš se dal přirovnat k planetě Zeleného Slunce. Ukazatel radiální sondy prozradil zkušenému pohledu planetografů, že hloubka tormanských moří je ve srovnání s pozemskými oceány mnohem menší.

Vrstva tormanské atmosféry byla zřejmě stejně silná jako na Zemi. Nafialovělé Slunce ozařovalo planetu, jejíž osa byla totožná s linií oběžné dráhy a konvekce se rozkládala rovnoměrně po celém jejím povrchu.

„Jestliže zdejší vegetace i složení atmosféry jsou podobné jako u nás a nevyskytuji-li se tu nějaké zvláštní choroboplodné organismy, pak se na téhle planetě dá lehko žít,“ přerušil mlčení Tor Lik. „Zde zřejmě neexistují prudké klimatické změny, zbytky radiace, zemětřesení, uragany a jiné katastrofické jevy, které jsme na Zemi musili tak dlouho přemáhat.“

„Máte asi pravdu,“ přisvědčil Grif Rift. „Ale proč tedy Tormans? Možná že situace na planetě není vůbec tak špatná a učitel Fai Rodis jen vzkřísil dávný mýtus. Říkalo se, že pojmenoval planetu příliš ukvapeně, Jenom na podkladě předběžných údajů. Orbitální demografické profily expedice z Cefea ukazuji na patnáct miliard obyvatel. Koloběh vodních mas i charakter povrchu planety vylučují možnost biologické prosperity při tak obrovském počtu lidi. Zabránit hladu se dá jen tehdy, jestliže na planetě objevili nebo prostřednictvím Okruhu přijali vědecké poznatky o výrobě syntetické potravy. S Velikým Okruhem však spojeni nenavázali, a že celá planeta odmítla přijmout cizí hvězdolet a nikdo jiný na výzvu Cefeanů neodpověděl, to svědčí o centralizované moci, která ovládá silné vysilače, ale nikomu je nedovolí užívat, leda ve výjimečných případech.“

„O teoriích můžeme diskutovat později. Staneme se oběžnicí Tormansu a můžeme pozorovat život na planetě,“

řekla Fai Rodis. „Rozdělíme se teď na dvě skupiny. Na každého čeká spousta práce, ať už zůstane jako hlídka na hvězdoletu, nebo vstoupí na půdu planety.“

„A co když nám také nedovolí přistát?“ zeptal se Div Simbel.

„Promyslila jsem způsob, který nám umožní přístup na planetu,“ odpověděla Fai.

„Koho odvoláte z hvězdoletu?“ zeptal se v Sol Sajin.

„Kromě mne a tří specialistů, to znamená Čedi, Tivisy a Tora, potřebujeme lékaře, technologa a prvotřídního odborníka pro výpočty, který by ovládal i metody stochastiky.

Jako technolog půjde Gen Atal, jeho povi

„Děkuji, Fai.“ Eviza poslala velitelce vzdušný polibek.

Vir Norin jen radostně přikývl, nespouštěje oči z Fai Rodis. Lehký ruměnec mu zbarvil tváře, pobledlé za poslední měsíce od namáhavé práce v těsných prostorách hvězdoletu.

Gen Atal pevně stiskl tenké rty a mezi obočím se mu usadila hluboká kolmá vráska.

„A co já?“ zvolala nespokojeně Olla Dez. „Připravila jsem se k výstupu a cítím se v nejlepší formě. Myslila jsem, že mohu zastat dva úkoly: pracovat vědecky, a zároveň předvést Tormanťanům plastické tance…“

„Určitě je předvedete, Ollo,“ namítla Fai Rodis, „na obrazovce našeho hvězdoletu. Ale potřebujeme vás tu jako spojku pro osobní práce a pro dálkový záznam. Ostatně, půjde-li všechno dobře, bude každý z nás hostem na Tormansu.“

„Ale zatím se dá počítat se vším nejhorším,“ zachvěla se Olla.

„S nejhorším ano, ale ne se vším,“ řekla Fai.

KAPITOLA II

Na pokraji propasti

„Čedi, pojďte s námi, jdeme si trochu zatančit,“ zvala mladou socioložku astronavigátorka Menta Kor. „Práce nám šla dnes dobře, začali jsme s posledním kochleárním programem.

Ale všichni jsou vyčerpáni rozčilením a vnitřním napětím.“

„Výborně, ale nejdřív si musím opatřit partnera. Zavolám Grifa Rifta,“ a Čedi uchopila ciferník svého signalizačního náramku.

Menta Kor jí zakryla číselník rukou.

„To je zbytečné. Šel právě na verandu.“ Astronavigátorka zrozpačitěla. „Proč bychom Rifta vyrušovali? Mám dojem, že přemýšlí o hrozně důležitých problémech.“

„Právě proto ho musíme rozptýlit. Zřejmě nevíte, co před časem prožil. Grift totiž ztratil ženu, kterou miloval.

Zahynula při průzkumu starověkého skladiště s biologickými jedy. Celá akce si vyžádala jen jediný lidský život.

Ale pro Rifta byl právě ten život ze všech nejdražší.“

Čedi Daan přistoupila k výtahu, jehož dveře se před ní pohotově otevřely. „Verandou“ se nazýval prostor pod kupolí kolem sféroidu s řídicí kabinou. Sloužil k odpočinku a procházkám, ale využíval se i jako tělocvična. A už se tam také bujaře proháněli a krkolomně zmítali Tivisa Henako s Torem Likem.

Čedi uviděla Rifta opřeného o zábradlí, s pohledem upřeným na stříbřitou hladinu nádrže. Nádrž naplnili přeskupeným izotopem thalia, který byl nejedovatý i netěkavý.

Gymnasté používali bazén pro obtížné cviky v podmínkách normální i zvýšené gravitace.

Dívka odvedla inženýra dolů. I zasmušilý velitel hvězdoletu se bezděky usmál, když ze své výše hleděl na její zrůžovělý obličej. Tančili pomalu a mlčky. Čedi cítila, jak Riftova strnulost zvolna mizí; jeho pohyby se uvolňovaly.

„Za pár dni budou mít astronavigátoři všechna čísla a data pohromadě. Pak se pustíte do práce vy —“ Čedi si povzdechla. „Nic prý není strašnější než vstup do nulového prostoru. Možná že…“

„Najdu pro vás místo v řídící kabině. Je tam malé křeslo za chladičem rychlostního indikátoru. Socioložka přece potřebuje uvidět kořeny vesmíru, krutého a vražedného pro život, který jako racek v noční bouři letí jeho černými propastmi.“

„Ale přece letí!“

„Ano, a v tom právě spočívá největší záhada života i jeho nesmyslnost. Hmota, jež sama ze sebe rodí síly pro pochopení vlastní podstaty a hromadí informace o sobě samé! Zmije zakousnutá do vlastního ocasu!“

„Mluvíte jako člověk ze starověku, který musil žít omezený a ubohý život bez radosti poznání.“

„Všichni jsme omezení a ubozí stejně jako před třiceti tisíci lety, jakmile se ocitneme tváři v tvář nemilosrdnému vesmíru.“