Hodina Byka

Při jméně Fai Rodis, jež byla žačkou Kina Rucha, historika a znalce Rozděleného Světa, zajiskřil celý sál zelenými signály na znamení souhlasu.

„Myslím,“ dodal předseda, ještě než opustil tribunu, „že bychom měli vybírat lidi pokud možno mladší, a to i na specializovaná místa ve hvězdoletu. Mládež svou spontá

Místo pro vypuštění Temného Plamene bylo vybráno tak, aby startu mohlo přihlížet co nejvíce lidí. Danému účelu ideálně vyhovovala rovinatá step, vroubená nevysokými pahorky, na náhorní plošině Revat v Indii.

Hvězdolet musel až za hranici naší sluneční soustavy letět s anamezonovýmy motory, a pak v určeném bodě odstínit svou gravitaci v systému našeho prostoročasu, tak ab se ocitl na pokraji Tamasu v nulovém prostoru.

Dvourohé aktivátory, magnetického pole se vysunuly k ochraně. Lidé na kopcích se ukryli za kovovou síť a navlékli si speciální polomasky, zakrývající spolehlivě uši nos i ústa vrstvou z měkké plastické hmoty. Na „rozích“

aktivátoru zasvítily signály, skoro neviditelné ve svitu tropického jitra. Zelená kupole, obrovského korábu se zachvěla, nadskočila o deset metrů a znehybněla na těch nutných několik vteřin, v nichž magnetické amortizační šachty nabraly plnou sílu. Temný Plamen visel ve vzduchu a pomalu rotoval kolem vertikální osy. Bledý mihotavý sloupec anamezonu se pod ním roztékal až k hranicím ochra

Vtom hvězdolet učinil druhý vertikální skok přímo k obloze, a byl pryč.

Nečekanost, jednoduchost, a také protivný řezavý svist se ničím nepodobaly hřmotným a vítězoslavným startům obyčejných korábů. Gigantické a hrozivé kosmické lodi odlétaly ze Země majestátně, pyšnily se svou silou. Ale paprskový hvězdolet zmizel, jako by utekl.

Temný Plamen využil svých magnetických tlumičů inerce a nabíral rychlost ohromnými skoky, které by pro dřívější hvězdolety byly vražedné.

Spojení s korábem se přerušilo.

Jakmile se přístroje prostorové rychlosti Šakti ustálily na normálním indexu, všichni členové posádky opustili inerční komoru a rozešli se na svá místa.

Ve zploštělém sféroidu řídící kabiny, zavěšené uprostřed kupole hvězdoletu, zůstali jen velitel korábu Grif Rift, Fai Rodis a Div Simbel. V rychlém sledu za sebou naskakovaly a měnily se údaje o orientaci hvězdoletu v prostoru Šakti, elektronový mozek kursového panelu je okamžitě přebíral a zpracovával. Div Simbel obratnými pohyby bleskurychle otáčel páčkami, záměrně vytvářel překážky, poruchy i distorzi gravitačních křivek, aby vyzkoušel reakci všech mechanismů v nepředvídaných okolnostech. Konečně se v kontrolním okénku rozsvítily čtyři hvězdičky a vibrace hvězdoletu ustala. Temný Plamen nabral kurs.

Inženýr zapojil pilotážní zařízení a bez hnutí sledoval ciferník stability.

Fai Rodis a Grif Rift se mlčky postavili na disk zamontovaný v podlaze kabiny a sjeli do dalšího oddělení korábu.

Zde oba astronavigátoři společně se Solem Sajinem horlivě pracovali nad výpočty bodu vstupu a výstupu. Oba výsledky musily být hotovy současně, protože hvězdolet klouzal po okraji Tamasu v nulovém prostoru jen velmi krátký čas, potřebný pro obraty při vstupu a výstupu. Při průchodu nulovým prostorem čas Šakti neexistoval. Přesnost výpočtu pro navigaci podobného druhu přesahovala všechny představy, a ještě donedávna se zdála nedosažitelná.

Teprve objev kaskádové korelační metody umožnil určit místo výstupu z nulového prostoru s přesnosti do půl miliardy kilometrů. Téměř současně byly zkonstruovány přístroje pro „ohmatávání“ gravitačních polí, takže se daly vyloučit katastrofy, k nimž by došlo, kdyby se hvězdolet při výstupu z nulového prostoru střetl s hvězdou nebo s jiným nebezpečným shlukem hmoty.

Vir Norin a Menta Kor právě vkládali do strojů předběžné výpočty pořízené gigantickými instituty na Zemi, aby je převedli na konkrétní podmínky v místě anihilace hvězdoletu. Práce nespěchala, ale také se nedala odkládat.

Časový limit byl čtyřicet tři dny.

Fai Rodis pokynula Riftovi na rozloučenou a zamířila po měkkém běhounu ke své kabině, umístěné spolu s ostatními po obvodu druhé paluby. Její přítomnost nebyla nikde nutná. Posádka hvězdoletu i specialisté, kteří se na expedici celé měsíce připravovali, nepotřebovali sebemenší pokyny pro svou každode

Fai se posadila na nízkou pohovku, chvíli přemýšlela, a pak sklouzla na bílý hrubě tkaný koberec před magnetickým stolkem. Mezi věcmi pevně lnoucími k jeho povrchu stála nevelká dioráma, zasazená v oválném zlaceném rámu.

Rodis pohnula neviditelnou páčkou, malá věcička získala náhle prostorovou hloubku a zazářila sytými přirozenými barvami. Nad sklánějící se namodralou nížinou letěl křehký stroj, podobny nepravidelně rozeklané desce s pokřivenými vzpěrami a zaprášeným povrchem. Stáli na něm dva mladí lidé a přidržovali se jakési páky. Mladík s ostře řezanými rysy objímal v pase dívku mongolského typu.

Černé copy jí vlály ve větru a zdviženou rukou jako by dávala nějaké znamení nebo kynula na rozloučenou. Pochmurná planina s řídkým porostem se svažovala do neviditelné propasti zakryté příkrovem hustých žlutých mračen.

Rodis dostala tu podivnou věc od svého učitele Kina Rucha, který definitivně odhalil infernálnost minulých dob.

Fai k němu přišla jako pětadvacetiletá vědecká pracovnice.

Vždycky se jí zdálo, že má v sobě dost schopnosti pro obtížný obor starověké monohistorie; Kin Ruch jí tehdy navrhl, aby studovala éru Rozděleného Světa. A dnes po patnácti letech, vede neobvyklou expedici k nepředstavitelně vzdálenému světu, který je prý v podobné fázi společenského vývoje, jako kdysi Země na konci epochy Rozděleného Světa. Musí se postavit onomu světu tváří v tvář, ale ne jako nezúčastněný pozorovatel, který má za úkol dívat se, studovat a přivézt na rodnou planetu získané materiály.

Fai přece nevybrali kvůli jejím skrovným vědeckým úspěchům, nýbrž jako vyslankyni Země, jako ženu éry Spojených Rukou, která svým taktem, citovou hloubkou a něhou může potomkům mateřské planety přinést poselství o jejím šťastném a radostném životě.

Fai Rodis vypnula diorámu. Právě teď, v okamžiku, kdy se hvězdolet řítí vstříc neznámému osudu, viděla v mladé letící dívce svou družku. Jak odhodlaně tam stála před pádem do propasti, s rukou zdviženou v neurčitém gestu. I Rodis bude stát brzy před smrtelně nebezpečným cizím světem Tormansu. A její druhové budou od ní čekat rozhodující znamení.

Otočila páčkou pod poduškou pohovky a část stěny v kabině se změnila v zrcadlo. Asi minutu v něm studovala svůj obličej a snažila se v něm najít společné rysy s tragickým výrazem mladé dívky. Ale pevná pravidelná tvář zralé ženy éry Spojených Rukou s ideálně modelovanými silnými kostmi, rýsujícími se pod pevnými svaly a bezvadnou pletí, lišila se velmi znatelně od polodětského výrazu dívky z doby Rozděleného Světa, i když pocity obou byly asi podobné.

Předtucha obtíží a strach o úspěch expedice prohloubily vážný pohled zelených očí Fai Rodis a zvýraznily neústupné, tvrdě vykrojené rty.

Fai široce otevřela oči a snažila se rukou napodobit dívčino gesto, ale odraz v zrcadle vyzněl pateticky a směšně.

Rodis se krátce zasmála, odstranila zrcadlo, shodila ze sebe šaty a lehla si na pohovku. Uvolnila celé tělo a upřela pohled k namodralé kouli nad svou hlavou, z níž vycházela téměř neznatelná záře. Zůstala tak nehybně ležet asi tři hodiny, dokud se v soustavě soustředných kružnic na stropě nerozsvítil žlutý bod a nezazněl slabý tón. Nato udělala několik gymnastických cviků a za několik dalších minut stála před zrcadlem docela jiná žena. Vypadala přísnější a tvrdší v měkké přiléhavé astronautické kombinéze a s krátkým hladkým účesem. Navlékla si na levou ruku těžký signalizační náramek a vyšla z kabiny.