Mlhoviny v Andromedě

Jeho slova zanikla ve výstražných akordech, které se rozezněly, když cvakl ciferník galaktických hodin.

„Předběžné upozornění celé Zemi,“ objasňoval Dar Veter. „platí všem energetickým ústřednám, pro všechny továrny, transportní sítě i rádiové stanice. Za půl hodiny musí přerušit dodávku energie a nahromadit jí v objemných kondenzátorech tolik, aby stačila v atmosféře prorazit směrovým zářením tunel. Vysílání odčerpá třiačtyřicet procent zemské energie. Příjem spotřebuje osm procent, protože stačí jen tunel udržovat.“

„Tak jsem si to představoval,“ kýval Mven Mas hlavou.

Vtom jeho soustředěný pohled nadšeně vzplanu. Dar Veter se ohlédl. U zářícího průsvitného sloupu stanula Veda Kong, aniž ji kdo zpozoroval. Oblékla si k vystoupení nejhezčí úbor, jaký kdy krášlil ženu a který si vymyslili lidé už před několika tisíci lety, v epoše krétské kultury.

Popelavé vlasy měla v týle vysoko zvednuté do těžkého uzlu, aby netížily pevnou štíhlou šíji. Hladká ramena byla obnažena, a hluboko odhalenou hruď podpíral živůtek z jasně modré látky. Krátká široká sukně s vyšitými modrými květy na stříbrné půdě odkrývala holé snědé nohy v pantoflíčkách višňové barvy. Šíji jí zdobil zlatý řetěz s velikými hrubě vsazenými faanty z Venuše; rudé kameny hořely na Vedině něžné pleti stejným odstínem jako vzrušením zardělé tváře a malé uši.

Mven Mas viděl historičku poprvé a hleděl na ni s neskrývaným obdivem.

Veda zvedla k Daru Vetrovi tázavě oči.

„Je to dobré,“ odvětil na němou otázku své přítelkyně.

„Mnohokrát jsem už přednášela, ale ne takhle,“ promluvila Věda Kong.

„Rada zachovává obyčej. Zprávy pro rozličné planety vždycky četly krásné ženy. Dává to představu, jaký cit pro krásu mají obyvatelé našeho světa, a vůbec to říká mnoho,“ pokračoval Dar Veter.

„Rada se nezmýlila ve výběru!“ zvolal Mven Mas.

Veda pronikavě pohlédla na Afričana.

„Vy jste svobodný?“ zeptala se tiše, a když Mven kývnutím přisvědčil, rozesmála se.

„Chtěl jste si se mnou pohovořit,“ obrátila se na Dara Vetra.

Přátelé vyšli na širokou kruhovou terasu a Veda s rozkoší vystavila obličej svěžímu mořskému větru.

Vedoucí kosmických stanic vyprávěl, že se rozhodl jet na vykopávky, i o tom, jak váhal mezi osmatřicátou mezihvězdnou výpravou, podmořskými rudnými doly v Antarktidě a archeologií.

„Ne, jenom ne mezihvězdná…!“ vykřikla Veda a Dar Veter si uvědomil, že jednal beztaktně. Uchvácen zážitky dotkl se bezděky citlivého místa Vediny duše.

Z rozpaků mu pomohla melodie výstražných akordů, která zaléhala na balkón.

„Je čas, abychom šli, za půl hodiny zapojíme Okruh!“

Dar Veter vzal Vedu opatrně za ruku. V doprovodu ostatních sjeli výtahem hluboko do podzemí, kde byla ve skále vytesaná krychlová místnost.

Nebylo zde nic kromě přístrojů. Matné panely kolem černých stěn vypadaly jako ze sametu. Do nich se vrývaly rovné křišťálové pruhy. Nazlátlá, zelená, modrá a oranžová světélka slabě osvětlovala stupnice, značky a čísla. Smaragdové hroty ručiček se chvěly u černých půlkruhů, jako by všechny ty široké stěny tonuly v napjatém rozechvělém očekávání.

Pár křesel a veliký ebenový stůl, částečně zasunutý do ohromné polokulovité obrazovky v masívním zlatém rámu, která zářila perleťovým leskem.

Dar Veter pokynem přivolal Mvena Mase a ukázal na vysoká černá křesla. Mven se přiblížil, našlapuje opatrně na špičky, jako kdysi jeho předkové v rozpálených savanách, když se přikrádali k ohromným dravým šelmám, a zatajil dech. Odtud, z nepřístupného kame

Ozval se těžký burácivý zvuk, jako by se rozezněla masívní měď. Dar Veter se rychle obrátil a posunul dlouhou páku. Zvonění utichlo a Veda Kong uviděla, že úzký panel na pravé straně se rozsvítil po celé výšce místnosti. Stěna jako by se propadla, zmizela v nekonečné dálce. Objevily se jehlancovité obrazy horského vrcholu, ověnčeného gigantickým kame

Mven Mas poznal Kenyi, druhou nejvyšší horu v Africe.

Těžký měděný úder znovu otřásl sálem v podzemí a donutil přítomné, aby zbystřili pozornost.

Dar Veter uchopil ruku Mvena Mase a položil ji na kulatou rukojeť, kde hořelo granátové oko. Mven ji poslušně stlačil do vodorovné polohy. Veškerá síla země, všechna energie z tisíce sedmi set šedesáti mohutných elektráren se teď přenesla k rovníku, na pětikilometrovou horu. Na jejím vrcholu zavířila různobarevná záře, zhoustla v kouli a náhle se vyřítila vzhůru, pronikajíc hlubinou nebes jako kopí vržené vertikálním směrem. Nad září se vytvořil tenký sloup který vypadal jako vír větrné smršti. Kolem něho se spirálovitě ovíjela oslnivě zářící modrá mlha a proudila prudce vzhůru.

Směrové záření probíjelo zemskou atmosféru, vytvářelo souvislý tunel pro vysílání i příjem a spojovalo jako kabel vnější kosmické stanice. Tam, ve výšce třiceti šesti tisíc kilometrů na Zemí, visela družice, která udržovala stálé spojení s vnějšími stanicemi a obíhala kolem planety jednou za čtyřiadvacet hodin v rovině rovníku, takže se zdálo, jako by nehnutě stála nad Kenyí ve východní Africe. Druhá veliká družice obíhala ve výšce padesáti sedmi tisíc kilometrů podél poledníků od pólu k pólu a byla ve styku s Tibetskou vysílací a přijímací observatoří. Zde byly výhodnější podmínky pro vytvoření rozvodného kanálu, ale zato spojení nebylo trvalé. Zmíněné dvě veliké družice se spojovaly ještě s několika automatickými stanicemi, rozmístěnými kolem celé Země.

Jakmile se tunel zapojil na přijímací stanici družice, úzký panel vpravo zhasl. Rozsvítila se jiskřivě bílá obrazovka zasazená do zlata. V jejím středu se objevila fantasticky zvětšená postava, zjasněla a usmála se velikými ústy. Gur Gan, jeden z pozorovatelů de

Na Dar Vetrovo znamení se Veda Kong postavila před obrazovku na kruhovitou kovovou plošinku, odkud vycházela modrá záře. Shora na ni dopadala mohutná záplava neviditelných paprsků a znatelně prohloubila odstín její snědé pleti. Elektronové stroje začaly neslyšně pracovat, převádějíce Vedinu řeč do jazyka Velikého Okruhu. Za třináct let si posluchači na planetě temně rudé hvězdy zapíší vyslané vlny v obecně známých symbolech, a jestli tam hovoří, překladové stroje změní symboly na zvuky živé cizí řeči.

– Škoda, myslil si Dar Veter, že vzdálené bytosti neuslyší zvučný, měkký hlas ženy ze Země, že nezachytí jeho výraznost. Kdoví, jak jsou uzpůsobeny jejich uši. Mohou existovat různé druhy sluchu. Jenom zrak, využívající všude části elektromagnetických vln, které pronikají atmosférou, je skoro v celém vesmíru stejný, a vzdálené bytosti tedy uvidí kouzelnou, vzrušením planoucí Vedu.

Veda Kong zhuštěně a jasně vyprávěla o základních meznících v historii lidstva. Zmínila se o existenci lidstva v epochách starověku, o izolovanosti velkých i malých národů, o ekonomickém a ideovém nepřátelství, které rozdělovalo jejich země;, hovořila velmi stručně. Epochy se souhr