Mlhoviny v Andromedě

„Akademie Hoře a Radosti je tedy ze všech nejdůležitější?“ zeptal se chlapec s nebojácnýma uličnickýma očima.

Ostatní se rozesmáli a první Vedin společník vysvětloval:

„Ol hledá všude svrchovanost. Sní o velkých vůdcích minulosti.“

„To je nebezpečná cesta,“ usmála se Veda. „Jako historička vám mohu říci, že to byli nejspoutanější a nejzávislejší lidé.“

„Spoutávala je podmíněnost vlastního jednání?“ otázal se světlovlasý chlapec.

„Ovšem. Ale to bylo v dobách nerovnoměrného a živelného rozvoje starověkých společností ÉRS nebo ještě dříve. Dnes neexistuje svrchovaná moc, protože či

„A co Rada Ekonomiky? Bez ní nemůže nikdo nic velkého podnikat,“ namítl opatrně Ol, který se zarazil, ale nepřišel do rozpaků.

„Zajisté, protože ekonomika je jediným reálným základem naší existence. Ale mně se zdá, že nemáte úplně správnou představu o vedoucí úloze… Už jste měli citoarchitektoniku lidského mozku?“

Hoši přisvědčili.

Veda požádala o hůlku a nakreslila do písku kruhy hlavních řídících institucí.

„Zde ve středu je Rada Ekonomiky. Od ní povedeni přímé spoje k Akademii Hoře a Radosti, Akademii Výrobních Sil, k Akademii Stochastiky a Předpovídáni Budoucnosti i k Akademii Psychofyziologie Práce, které jsou jejími poradními orgány. Boční spoj vede k Radě Astronautiky, která je samostatným orgánem. Odtud jdou přímá spojení k Akademii Směrových Zářeni a ke kosmickým stanicím Velikého Okruhu. Dále…“

Veda narýsovala na písek složité schéma a pokračovala:

„Nepřipomíná vám to lidský mozek? Výzkumná a evidenční centra — to jsou centra pocitů. Rady jsou centra asociační. Víte přece, že celý život se skládá z přitažlivosti a odpudivosti, z rytmu hromadění a explozí, ze vzruchů a útlumů. Hlavním útlumovým centrem je Rada Ekonomiky, která všechno převádí na půdu reálných možností společenského organismu a jeho objektivních zákonů. Náš mozek i naše společnost je vzájemné působení protikladných sil, převedené na harmonickou práci. Kybernetika, čili nauka o řízení, dovedla převést nejsložitější vzájemné působení a přeměny na poměrně jednoduchou či

Chlapci poslouchali Vedu bez hnutí.

„Co je tedy hlavní v takovém společenském zřízení?“ obrátila se k obdivovateli vůdců.

Hoch zaraženě mlčel, ale první jinoch mu přispěl na pomoc.

„Pohyb kupředu!“ prohlásil udatně a Veda se nadchla.

„Za tak skvělou odpověď si zasloužíš odměnu!“ zvolala mladá žena. Odepjala z levého ramene emailovou sponu, představující bílého albatrosa nad blankytným mořem, a podala ji chlapci.

Mládenec se zatvářil nerozhodně.

„V upomínku na dnešní rozhovor o pohybu vpřed!“ trvala Veda na svém a hoch albatrosa přijal.

Veda si přidržovala padající ramínko blůzky a zamířila zpátky do parku. Spona byla dárkem od Erga Noora a náhlá touha zbavit se jí zahrnovala v sobě i přání skoncovat s minulostí, o níž Veda věděla, že odešla nebo že odchází.

Kulatý sál vprostřed budovy pojal všechny obyvatele školního městečka. Evda Nal v černých šatech stanula na osvětleném pódiu a klidným pohledem přelétla řady amfiteátru. Auditorium ztichlo a zaposlouchalo se do jejího nehlučného, ale jasného hlasu. Zesilovačů se užívalo jen v bezpečnostní technice. S rozvojem televizofonů ztratily velké posluchárny svůj účel.

„Sedmnáct let znamená přelom ve vašem životě. Už brzy pronesete na shromážděních Irského okruhu tradiční slova: ‚Vy, starší, kteří jste mne vyzvali na cestu práce, přijměte mou dovednost a vůli, přijměte mou práci a učte mne ve dne i v noci. Podejte mi pomocnou ruku, neboť cesta je obtížná, a já půjdu za vámi.‘ Tato starodávná formule skrývá mezi řádky mnohé, o čem vám musím dnes povědět,

Od dětství se učíte dialektické filosofii, jíž se v tajných knihách antického starověku říkalo» Tajemství Dvojího Principu«. Předpokládalo se, že jeho mocí smí vládnout jen» posvěcení«— lidé silní a intelektuálně i mravně vyspělí. Vy dnes od mládí nazíráte svět podle zákonů dialektiky, a její mohutná síla slouží každému. Narodili jste se v dobře uspořádané společnosti, kterou vytvořily miliardy neznámých pracovníků a bojovníků za lepší život. Pět set generací se vystřídalo od časů, kdy byla poprvé zavedena společenská dělba práce. Za tu dobu se smísily nejrůznější rasy a národnosti. Každý z vás má v sobě kapku krve — jak se říkalo za stara — čili dědičné mechanismy, jak my říkáme dnes — z každého národa. Bylo třeba gigantické práce, aby se dědičnost zbavila následků z neopatrného užívání záření i rozšířených chorob, které pronikly do jejích mechanismů.

Výchova člověka je jemná práce; vyžaduje individuální analýzu a velmi opatrný přístup. Nenávratně minuly doby, kdy se společnost spokojovala s ledabyle a náhodně vychovanými lidmi, jejichž nedostatky omlouvala dědičností a vrozenou lidskou přirozeností. Dnes každý špatně vychovaný člověk je vizitkou pro celou společnost, je tíživým omylem velkého lidského kolektivu.

Nezbavili jste se dosud mladického egocentrismu, máte sklon k přeceňování vlastního» já«. Ale musíte si jasně představit, jak mnoho záleží na vás samotných, do jaké míry vy sami budete tvůrci vlastní svobody a zájmů vlastního života. Máte široké možnosti výběru, ale svobodná volba jde ruku v ruce s plnou odpovědností. Dávno zmizely sny nekulturního člověka o návratu k divoké přírodě, o volnosti primitivních společností a vztahů. Lidstvo mělo na vybranou: bud se podřídit společenské kázni, dlouhé výchově a výuce, nebo zahynout. Jiné cesty neexistují, chceme-li se uživit na naší planetě, i když její příroda je dosti štědrá. Tak zvaní filosofové, kteří snili o návratu k prvotní přírodě, ve skutečnosti přírodu nechápali ani nemilovali, jinak by věděli, že je nelítostně krutá a zničí nevyhnutelně všechno, co se nepodrobí jejím zákonům.

Člověk nové společnosti musil ukáznit svá přání, vůli, myšlení. Tato cesta výchovy rozumu a vůle je pro každého z nás stejně závazná jako výchova těla. Studium zákonů přírody i společenské ekonomiky nahradilo osobní přání logickým poznatkem. Řekneme-li:»chci«, rozumíme tím:»vím, že je to možné».

Již před mnoha tisíci lety říkali staří Řekové: metron ariston čili» nejdůležitější je míra«. My jdeme dál a říkáme, že základem kultury je chápat míru ve všem.

S růstem kulturní úrovně slábla touha po hrubém vlastnickém štěstí a nenasytném hromadění majetku, která člověka rychle otupovala a naplňovala ho tíživou nespokojeností.

My vás učíme mnohem většímu štěstí odříkání, štěstí pomáhat bližnímu, opravdové radosti z práce, která zapaluje srdce. Pomáhali jsme vám, abyste se vymanili z moci malicherných přání i malicherných věcí a přenesli své radostí i strasti do vyšší tvůrčí oblasti.

Péče o fyzickou výchovu, čistý spořádaný život desítek generací, zbavily vás třetího nejhoršího nepřítele duševního života lidí, jímž je lhostejnost, prázdná, líná duše. Vstupujete do života a do práce nabití energií, s vyrovnanou, zdravou psychikou, v níž podle přirozené souvztažnosti emocí je více dobrého než zlého. Čím budete lepší, tím lepší a dokonalejší bude celá společnost, neboť to vzájemně souvisí. Jste součástmi společnosti; vytvořte dobré morální prostředí, a společnost vás povznese. Společenské prostředí je nejzávažnějším faktorem při výchově a vyučování člověka. člověk se dnes učí i vychovává celý život a vzestup společnosti rychle pokračuje.“

Evda Nal se odmlčela, uhladila si vlasy stejným pohybem jako Rea, která z ní nespouštěla oči, a znovu se rozhovořila:

„Lidé nazývali kdysi touhu po poznání skutečného světa sněním. Vy tak budete snít celý život a budete mít radost z poznání, z pohybu, z boje i práce. Nevšímejte si poklesu po duševním vzepětí, protože jsou to stejně zákonité zákruty spirály pohybu jako v ostatní hmotě. Skutečnost svobody je krutá, ale připravili jste se na ni disciplinovanou výchovou i studiem. Protože si uvědomujete odpovědnost, můžete měnit způsob zaměstnání, a to také vytváří osobní štěstí. Sny o rajské neči