Mlhoviny v Andromedě

„Existuje velmi málo druhů energie, a tahle je nesporně elektromagnetická. Ale může mít určitě spoustu nejrozmanitějších modifikací. Tahle stvoření mají zbraň, která působí na naši nervovou soustavu. Můžeme si představit, jaké to je, když se takové chapadlo dotkne nechráněného těla!“

Erg Noor se přikrčila a Niza Krit se v duchu otřásla, když zpozorovali, jak se ze tří stran přibližují husté řady skořicově hnědých světýlek.

„Není samo!“ zavolal potuchu Eon. „Snad bychom neměli připustit, aby se dotkly příklopu.“

„Máte pravdu! Aˇse každý z nás obrátí týlem ke světlu a dívá se jenom na svou stranu. Nizo, rozsviťte!“

Tentokrát si každý z pozorovatelů stačil všimnout jednotlivých podrobností, z nichž si učinili celkovou představu o tvorech podobných plochým medúzám, které plovaly v nevelké výšce nad zemí, vlníce hustými třásněmi vespod těla. Některá chapadla byla krátká ve srovnání s rozměry tvora a nedosahovala víc než metrové délky. Ale v ostrých rozích kosočtvercového těla se hadovitě kroutila vždy dvě a dvě mnohem delší ramena. U jejich kořenů zpozoroval biolog ohromné měchýře, které jako by svítily zevnitř a vysílaly do mohutných chapadel hvězdicovité záblesky.

„Pročpak stále rozsvěcujete a zhasínáte?“ ozval se v přílbách Ingridin jasný hlas. „Potřebujete pomoc? Bouře přestala a zahajujeme opět práci. Hned jsme u vás.“

„V žádném případě!“ nakázal přísně náčelník. „Hrozí veliké nebezpečí. Svolejte všechny!“

Erg Noor vyprávěl o strašných medúzách. Po krátké poradě se cestovatelé rozhodli, že na vozík vysunou část planetárního motoru. Nad kamenitou rovinou začaly tryskat proudy ohně do dálky tří set metrů a smetaly na své cestě všechno viditelné i neviditelné. Neuplynulo ani půl hodiny a lidé znovu natáhli zpřetrhané kabely. Ochrana byla obnovena. Bylo jasné, že se anamezon musí převézt než nastane planetární noc. Podařilo se to za cen neuvěřitelného úsilí. Zemdlení cestovatelé uzavřeli těsně všechny průchody i příklopy, ukryli se za nedobytným pancířem hvězdoletu a klidně naslouchali jeho záchvěvům. Do mikrofonů zaléhal z venku řev a rachot uragánu a malinký, jasně osvětlený svět, kam neměly přístup síly tmy, stával se tím ještě útulnější.

Ingrid a Luma otevřely stereoskopickou obrazovku. Film vybraly šťastně. U nohou posluchačů v knihovně zašplouchaly modré vody Indického oceánu. Promítaly se Poseidonovy hry, světová soutěž ve všech disciplínách vodního sportu. V epoše Okruhu žili všichni lidé v tak těsném spojení s mořem, jako mohly žít v minulosti jenom národy přímořských zemí. Skoky, plavání, potápění na motorových deskách a plachetnicích. Tisíce nádherných mladých těl, opálených do hněda, jásavé písně, smích, slavnostní závěrečná hudba…

Niza se naklonila k biologovi, který seděl vedle v klubovce zamyšlený a v duchu se přenášel do nekonečné dálky, k laskavé rodné planetě s podmanivou přírodou.

„Eone, zúčastnil jste se takových závodů?“

Biolog na ni pohlédl nechápavýma očima.

„A tak, myslíte těchto? NE, ani jednou. Zamyslil jsem se, a hned jsem vám neporozuměl.“

„Copak vy jste nemyslil na tohle?“ dívka ukázala na obrazovku. „Člověka to velmi osvěží, když může vnímat krásu našeho světa po té tmě, po bouřích a po setkání s černými elektrickými medúzami, nemám pravdu?“

„Ano, samozřejmě. A proto si ještě naléhavěji přeje takovou medúzu chytit… Právě jsem si lámal hlavu, jak to provedu.“

Niza Krit se odvrátila od rozesmátého biologa se setkal se s úsměvem Erga Noora.

„Vy také jste přemýšlel o tom, jak ulovit tu černou zrůdu?“ zeptala se posměšně.

„Ne, ale myslil jsem na prozkoumání diskového hvězdoletu.“

Šibalské jiskry v náčelníkových očích Nizu skoro rozzlobily.

„Teď chápu, proč se muži ve starověku zabývali válkou! Myslila jsem, že je to jen vychloubačnost vašeho pohlaví… které se v neorganizované společnosti pokládalo za silné.“

„Nemáte docela pravdu, třebaže jste částečně pochopila naši pradávnou psychologii. Se mnou je to ale tak: čím krásnější a milováníhodnější je má planeta, tím víc ji chci posloužit. Vysazovat sady, těžit kovy, získávat energii a potravu, skládat hudbu, prostě tak, abych na konci života zanechal po sobě kousíček práce, vykonané vlastníma rukama, vlastní hlavou. Já znám jen vesmír, ovládám astronautické umění, a tím mohu sloužit svému lidstvu. Vždyť let sám o sobě není cílem, nýbrž získávání nových znalostí, objevování nových světu, z nichž někdy učiníme stejně krásné planety, jako je naše Země. A vy, Nizo, čemu vy složíte? Proč i vás tolik láká tajemství diskového hvězdoletu? Je to jen ze zvědavosti?“

Dívka s křečovitým úsilím přemohla tíhu unavených rukou a vztáhla je k náčelníkovi. Vzal je do svých velikých dlaní a něžně pohladil. Nize zrůžověly tváře, unavené tělo se naplnilo novou silou. Jako tenkrát před nebezpečným přistáním, přitiskla k Ergově ruce svou tvář a odpouštěla zároveň i biologovi zdánlivou nevěru Zemi. Aby definitivně dokázala, že souhlasí s oběma, svěřila jim myšlenku, která ji právě napadla. Navrhla, aby jednu z vodních nádrží opatřili víkem se samoči

Eon byl nadšen vynalézavostí „rusovlasé žáby.“

Erg Noor se zase obíral seřizováním robota podobného člověku a připravoval mohutný elektrohydraulický nůž, doufaje, že s jeho pomocí pronikne do nitra spirálovitého disku z daleké hvězdy.

Ve známé již tmě utichly bouře, mráz vystřídalo teplo, nastal devítide

Pátý den vypnuli proud a biolog s Kej Berem a Ingrid, kteří sek němu dobrovolně přidali, zavřeli se v pozorovací věži u Parusu. Černí tvorové se objevili takřka okamžitě. Biolog upravil infračervenou obrazovku a mohl pozorovat vražedné medúzy. Jedna z nich se právě přiblížila k nastražené nádrži, složila chapadla, stočila se do klubka a začala se opatrně prodírat dovnitř. Vtom se u rozevřeného ústi nádrže objevil ještě jeden černý kosočtverec. První netvor roztáhl chapadla a v tu chvíli s neuvěřitelnou rychlostí zajiskřily hvězdicovité plaménky, měníce se v tmavočervené pruhy vibrujícího světla, které na obrazovce neviditelných paprsků zapraskalo jako zelené blesky. První netvor ustoupil. Vtom okamžiku se druhý stočil do klubíčka a spadl na dno nádrže. Biolog vztáhl ruku ke knoflíku, ale Kej Ber ho zadržel. Druhý netvor se také stočil a následoval prvního. Teď byly v nádrži dvě strašné medúzy. Nezbývalo než se divit, jak mohly tak značně zmenšit svůj viditelný objem? Eon stiskl knoflík, víko zaklaplo, a v okamžiku pět nebo šest černých příšer ovinulo chapadly ze všech stran ohromnou nádobu, obloženou zirkoniem. Biolog rozsvítil a požádal soudruhy na Tantře, aby zapojili ochranu. Černé přízraky se po svém zvyku okamžitě rozplynuly, ale dva zůstaly v zajetí pod hermeticky uzavřeným víkem nádrže.

Biolog se přiblížil k nádrž, dotkl se víka a vtom utržil tak pronikavý nervový šok, že se neudržel a vykřikl nesnesitelnou bolestí. Levá ruka mu zůstala bezvládně viset.

Mechanik Taron si oblékl skafandr proti vysokým teplotám. Teprve pak se podařilo profouknout nádrž čistým zemním dusíkem a zavařit víko. Stejně zavařili i přívodní kohouty, obalili nádrž kouskem rezervní izolace z hvězdoletu a umístili ve sběrné komoře. Úspěch byl draze vykoupen, neboť biologova ruka zůstávala přes všechno úsilí lékařů i nadále ochrnutá. Eon Tal velmi trpěl, ale vůbec ho nenapadlo, aby se zřekl výpravy k spirálovému disku. Erg Noor respektoval jeho nenasytnou badatelskou vášeň a nedokázal nechat ho na Tantře.