Графитовая фея

Зачесалась hlava a ramena se staly v sestupu jednoduché prameny vlasů. To нагнулась k nohám: z босоножек trčely tmavé proužky nehtů. Oblečení трещала ve švech, prsa byly stále na očích.

Marina se podíval na sebe do zrcadla: oči byly tmavé, oblečení лохмотьями повисла na загорелом těle.

- A! A! A-a-a! - plakala Marina истошным hlasem.

Ze strany dveře lidé od crick взбесились, společně надавили na dřevěné dveře a vytlačil ji. V místnosti ввалились zaměstnanci a sportovci z posilovny. Při pohledu na víly, že padl na zem před ní na kolena, jako by někdo způsobila pád jejich nohy.

- O Bože! - прокричала Marina.

- Holka, ty jsi chtěla být víla? Tak ať ji! A já jsem na dovolené odcházím. Nejsem otrok po celá staletí pracovat bez dovolené! Unavený. Pracuj, bohyně! - shora se ozvalo Boží hlas.

Lidé, ležící na podlaze, dostaneme squished od strachu a na kolena se staly выползать z místnosti. Jejich oči затравленно bloudili v postavě Mariny.

- Kam jste to vy všichni выползаете? - zeptala se Marina děsivým hlasem. - Budete mými apoštoly!

- Jak řekneš, královna ty jsi náš Графитовая, - проговорила všudypřítomnou Víla I., je to rychlejší všem přišla k rozumu.

Samozřejmě, nikdo Marina Virtuální víla nepočítal, ale jinými титулами začaly ji, aby se staral od hlavy až k patě. Zajímavý je fakt, ale lidé ji neposlouchají! To затребовала si ložnici s bílými a černými pruhy. Ona chtěla nádobí, zdobený bílými a černými perlami. Její přání rychle ovládal domácí služebníky.

Na druhý den Marina požadoval sestavit zvěř, выкрасить, aby jejich kůže v barvě grafitu nebo jednoduchý tužku a dát do bílé krvinky. Všechny odstíny černé barvy přesahují rámec běžného používání u těch, kteří подобострастно věřil v novou svatyni - Графитовую bohyně.

Na třetí den v Přístavu už vás nebaví hrát фею. Jí dost vlastní tělo, ona chtěla být stejná holka a ani víla! Ale Bůh je pryč na dovolenou a neřekl, na kolik dní nebo století je to pryč. Marina se staly protrhl nové myšlenky, ona chtěla kontroly nad všemi lidmi planety, a to nejen nad spolužáky! A ne více a ne méně! Nad všemi!

A jako Bůh je všemi lidmi spravuje? A pak vzpomněla si, že existují různá náboženství, znamená, že jí bude muset za všemi lidmi sledovat, ale jen za ortodoxní. Povzdechla si s úlevou!

Celý život командовала jen sám se sebou, a pak je třeba vládu nad všemi! Ne, to se zásadně chtěla být víla! Tři dny отдохнул Bůh - a mohl bych se vrátit do práce! Unavená Marina. Ach, ach, unaven!

Zvěř od neobvyklým barvení se staly zlem. Nad okolím stál zvířecí řev. Štěkal выкрашенные v jedné barvě psa. Marina se podíval na sebe a взревела v souzvuku зверям.

Do místnosti vstoupila Víla I.:

- Že прикажете, Vaše Výsosti?

- Jsem víla! Jsem téměř bohyně!

- Odpusť, Marina, ale v pozemských pozicích není titul 'bohyně', ale tam je král, princezna, prezident.

- Víla I., s Vámi není поспоришь. Pak mi dejte tip, jak sledovat celé lidstvo?

- A proč to pohledáváš? Dohled - práce je docela nudné. A pak, na geografické mapě Virtuální království-stát není v dohledu. Chápu, že ty jsi bohyně nebo víla, já jsem tak prožívám, ale подчиняюсь!

- Buďte člověkem, Víla I., vraťte mi původní vzhled!

- Marina, отстриги nehty, перекрась vlasy...

Víla I. nemá čas se domluvit, jak v místnosti влетело tři osoby. Oni se zhroutil na podlahu a protáhl Přístavu dlouhý displej, který nesli.

- Displej pro pozorování lidstva! - проговорил průměr ze tří osob jménem Oleg, který vedl ve škole lekce кибернетики.

- Viz, všechny věci, to dopadá, můžete udělat! A proč panoramatický displej? - zeptal se majestátně Marina.

- Tento displej je navržen pro pozorování za celé regiony. Vám přinese rovnou mapu světa, na ní budou umístěny úchyty pro přesun po mapě a na obrazovce odrážet realitu, " odvětil mladý muž s наигранной подобострастностью.

V místnosti udělali mapu s úchyty přepínání a nastavili obrazovku.

- Je to všechno dobré, - natáhla Marina - ale jak budu vlastnit dušemi lidí?

- Marina, a vládu nad dušemi lidí nutně? - zeptal se ехидно Víla I., stojící v ústraní od pohybu lidí s technikou pozorování. - Vypadáš na obrazovce, a dost.

- Co to znamená dost?! - прорычала Marina.

- A to znamená, že Bůh sám pracuje, a máš tma podřízených vykonávat rozmaru, - pokračoval poučit ji Víla I..

- Marina, já, jako starší přítel, chci slovo молвить, - řekl ta Oleg.

- Oleg, Se mi slovo na týden prvé, nebo na měsíc? - усмехнулась Marina samolibě.

- Existuje způsob, jak sledovat dušemi lidí. Vás, vždyť je to jedno? Soul - sprchový kout, cedník, - проговорил nervózně Oleg, загибая prsty na ruce.

- Stručně Řečeno, Oleg! Věc neříkej! - zvýšila Marina hlas.

- Stručně kam! Potřebuji, aby optické vlákno, aby se z něj kytici. Na jedné straně budeš sledovat přes zvětšovací sklo na výstupy vlákna, a pohled tvůj pronikne do duše mnoha lidí. Za den jsi docela прозондируешь celý region, a jednání mezi lidmi roznese, že Virtuální bohyně všichni vidí.

- Poslouchejte, a ty mám rád! Назначаю Vás se svým prvním apoštolem.

- Vždy potěšením sloužit bohům, ale ve volném čase, kterého nemám, takže apoštolem být nemůže.

- Протараторил! Tak udělej sprcha pro duši z optických vláken a прицепите ho na obrazovku! - řekla Marina s radostí a táhne se na židli do všech stran.

Oleg se podíval na Přístavu, восседающую v křesle, jeho oči chytře блеснули, a on řekl:

- Vaše Veličenstvo, bohyně Jste náš! Je tu jedna choulostivá prosím: je třeba odstranit všechny detektivy ze všech knih.

- Co je v nich zůstane? Kdo bude bojovat za spravedlnost? Kdo bude milovat pověst zákona?

- Ptám se odstranit detektivové z knih, nýbrž ze života!

- A jak budeme opravovat knihy, kteří odešli do jiného světa spisovatelů? Kde jsme autory, vezmeme si, pokud není na světle? - zeptala se Marina.

- Je třeba nastavit zákon, na kterém se všichni hrdinové knihy musí být naživu až do konce knihy.

- To je nemožné! Kdo Vás ke mně chyběl?

- Sám prošel, - řekl Oleg a šel ven přes zeď.

- A co utekl? - obrátila se Marina na Nymfy Игоревне. Mohl by se a ještě se mnou mluvit. U něj zajímavou nabídku a jde o sprchový kout. Dejte mi knihu ze stolu, vy osobně Jste ji četli? Jsou v ní všechny postavy naživu? Proč je v knize líčen jantar? To že, za duše lidí odpoví, nebo za jejich duševní postoj?

- Marina, v knize umírá milenec hlavní hrdinky.

- Tady to je špatně! Pokud je to milenec, znamená to, že on je muž. A muži - to Адамы, a oni potřebují pro vytvoření druhu. A existuje možnost oživit milovaného člověka smutné hrdinky?

- Trauma, - listovala knihou, проговорила Víla I.. - Stejně jako muž je celá řada, ale jako myslitel - zemřel.

- Ale pokud mozek zemřel, člověk je považován za mrtvého. Můžete mi o duši řekni mi, kde jeho duše? V knize je napsáno, kde je jeho duše? Jsme volejte faxem na jeho duši a obnovit ho jako hrdinu seriálu.

- Pak to bude živý nemrtvý! - zvolala Víla I. s kulatými překvapení očima.

- Teď není o tom. Můžeme v této knize se neobejde bez detektivy? - заинтересованно zeptala se Marina.

- A co budeme muset udělat? Oživit všechny hrdiny a odstranit všechny detektivy? A pokud tam je přítomen krádež safíry, pak detektiv je bude potřebovat.

- Zadáme do knihy, jak grafitových čističe sprcha hrdinů.

Na takový návrh je žena jen zavrtěla hlavou.

Bůh pohleděl s nebe na Графитовую фею a požehnal ji na dobrou věc:

- Marina, budeš Графитовой bohyní.

Ale jí zdálo se mi, že část jeho nových sil odešla jeho mladému člověku nebo jeho двойнику.

ナタリア-Petracca

黒鉛の妖精

マリーナなど意識の飽くなき自然と数々の願いです。 そして今で座っ黒のコンピュータデスクravedの思想はどのような仮想の妖精です。 なぜ彼女が必要とっては知らないが、たいと思ったのは、万能です。

んだことはないた電力以上の人々が、彼女は白と黒のカードの明るい文字は、は彼女の名前や電話、Fax、見える文章と写真です。 彼女は考えたくなるにはどうしたらよいか、仮想妖精は来の機関車です。