Страница 3 из 23
Nejmilejšími hosty podniku mně vždy byli obchodní cestující. Ne všichni cesťáci, protože mezi agenty byli taky takoví, kteří obchodovali s artiklem, který byl nanic nebo nešel, agenti s teplou vodou. Nejradši jsem měl tlustého agenta, který když přišel poprvně, tak jsem běžel přímo pro pana šéfa, až se pan šéf polekal, povídá, co je? Ale já jsem ze sebe vyrazil, pane šéf, je tady nějaká kapacita. A tak se šel podívat, a opravdu, tak tlustýho člověka jsme ještě neměli, pan šéf mne pochválil, a vybral pro něj pokoj, ve kterým pak ten cestující vždycky spával, speciální postel, pod kterou ještě podomek dal čtyři špalky a postel vzepřel dvěma fošnama. A ten se nám krásně uvedl, protože měl s sebou ještě takovýho zřizence, který na zádech nesl něco těžkýho, vypadal ten zřízenec jako trégr z nádraží, na popruhách nesl něco, jakoby těžkej psací stroj. A navečer, když ten agent povečeřel, on pak večeřel vždycky tak, že si vzal jídelní lístek, podíval se na něj, jako by si nemohl vůbec nic vybrat, a pak řekl: Tak kromě těch plíček nakyselo mi neste všecko hlavní jídlo, jedno za druhým, tak jak budu dojídat první, noste druhý, až řeknu dost. A když se najedl, snědl vždycky deset obědů, pak se zasnil a řekl, že by chtěl něco na zub, a poprvně to bylo deset deka uheráku. Když mu je šéf přinesl, ten agent vzal plnou hrst mincí a otevřel dveře a vyhodil je na ulici, a pak, když vzal pár plátků uheráku, zase se jakoby rozzlobil a nabral plnou hrst drobnejch a zase je vyhodil na ulici a zlostně skoro si sedl a štamgasti se na sebe dívali, a pak na pana šéfa, a ten nic jinýho nemohl, než že vstal a uklonil se a optal se, copak rozhazujete ty drobný nic ve zlým, pane. A ten agent řekl, proč bych nemohl vyhazovat drobný na ulici, když vy, jako majitel tohoto podniku, rozhazujete každej den zrovna tak desetikoruny…, a šéf se vrátil ke stolu a vyřídil všechno štamgastům, ale ti se zneklidnili ještě víc, tak šéf se rozhodl a vrátil se ke stolu tlusťocha a povídá, nic ve zlým, ale jedná se tady o můj majetek, vy si rozhazujte mince, jak chcete, ale co s tím mají dělat moje desetikoruny… A tlusťoch vstal a řekl, když dovolíte, tak vám to vysvětlím, a mohu do kuchyně? A šéf se uklonil a rukou nabídnul dveře do kuchyně, a když tam vešel, slyšel jsem, jak se představil, já jsem zástupce firmy van Berkel, prosím, nakrájejte mi tady deset deka uheráku, ano? A tak šéfová nakrájela, odvážila, dala na talířek, a všichni jsme se lekali, že to je nějaká kontrola, ale agent zatleskal, z kouta se zvedl ten zřízenec a zvedl ten dečkou přikrytý předmět, který teď vypadal jako kolovrátek, kdyby to byl, a ten zřízenec vešel do kuchyně a postavil ten krám na stůl, agent stáhl dečku a tam byl takový krásný červený přístroj, placatá kulatá lesklá pila, která se otáčela na hřídeli a na konci hřídele byla klika a držátko, a pak tam byl ještě otáčecí knoflík… a ten tlusťoch se celý blažený usmíval na tenhle přístroj a hovořil, tak prosím, největší firma na světě je církev katolická, ta obchoduje s něčím, co nikdy nikdo neviděl, na co si nikdo nesáhl, co svět světem stojí to nikdo nepotkal, a to je prosím to, čemu se říká Bůh, druhá na světě je firma International, to prosím máte už taky, je to přístroj, který je zaveden na celém světě, a tedy takzvaná pokladna, do které, když celý den správně mačkáte knoflíky a správně je tisknete, tak navečer místo počítání ta kasa za vás udělá de