Страница 51 из 60
Den za dnem jsme se vlekli po ledové pláni směrem na východ. Polovina naší cesty měla podle plánu připadnout na třicátý pátý den, Odomy A
Zdálo se mi, že to myslí ironicky, ale málo jsem ho znal.
Čtyřicátý den a dva dny následující jsme kvůli fujavici nemohli na krok. Estraven dlouhé hodiny, co jsme byli neči
Cítil jsem se dotčeně. „A kolik máš ty – lorde panství a ministerský předsedo -?"
„Genry, my strádáni trénujeme, až se v tom opravdu vypracujeme. Mne naučili hladovění doma v Estre, když jsem byl malý, a potom handdarové v Pevnosti Rotherer. V Erhenrangu jsem sice vyšel ze cviku, to je pravda, ale v Mishnory jsem to začal dohánět… Prosím tě, poslechni mě, příteli: vím, co dělám."
On věděl, co dělá, a já poslechl.
Čtyři další dny jsme šli v kruté zimě, teplota nevystoupila nad -32°, a pak přišla další chumelenice a od východu nám do tváří skučela vichřice. Asi dvě minuty po prvních silných poryvech větru sněžení tak zesílilo, že jsem neviděl Estravena dva metry od sebe. Otočil jsem se zády k němu a k saním a k té metelici, která bombardovala, oslepovala, dusila, abych nabral dech, a když jsem se o chvilku později obrátil, byl pryč. Sáně byly pryč. Nezůstalo tam nic. Popošel jsem několik kroků směrem, kde ještě před chvílí byly, a šmátral jsem kolem sebe. Křičel jsem, ale neslyšel jsem vlastní hlas. Byl jsem ohluchlý a opuštěný, ve vesmíru hustě zaplněném šedými jehličkami. Propadl jsem panice a začal jsem klopýtat a potácet se směrem dopředu a myšlenkami jsem zoufale volal:
Thereme!
Ozval se přímo pod mou rukou, vkleče: „Pojď mi pomoct se stanem."
Pomohl jsem mu a nikdy už jsem se nezmínil o té minutě hrůzy,
kterou jsem prožil. Nebylo to zapotřebí.
Tato fujavice trvala dva dny; přišli jsme už o pět dnů a bude jich ještě více. Nimmer a A
„Dostáváme se do časové tísně, že?" řekl jsem jednou večer, když jsem odměřoval díly gichy-michy a dával je nabobtnat do horké vody.
Podíval se na mě. Úbytek na váze se v jeho pevném širokém obličeji projevil hlubokými stíny pod lícními kostmi a propadlýma očima, ústa měl dokrvava rozpraskaná a zhnisaná. Ví bůh, jak jsem vypadal já, když on byl nu- tom takto. Usmál se. „Jestli bude štěstí stát při nás, tak to zvládneme, a jestli se od nás odvrátí, nezvládneme to."
Toto říkal od samého začátku. Já se všemi svými pocity úzkosti, se svou ochotou podstoupit nejposlednější zoufalé riziko a tak dále jsem nebyl dostatečně soudný, abych mu uvěřil. I teď mě napadlo:
Když se tak dřeme, tak jistě -
Ale led neměl zdání, jaká je to pro nás dřina. Proč taky? „Jak jsi na tom se štěstím, Thereme?" zeptal jsem se nakonec. Neusmál se. Ani neodpověděl. Až po chvíli promluvil: „Přemýšlím o nich o všech, o těch tam dole." Tam dole pro nás nabylo významu na jihu, ve světě pod ledovou plošinou, v oblasti země, lidi, silnic, měst; nám to všechno teď připadalo jako něco neskutečného, neexistujícího. „Víš, že ten den, kdy jsem opouštěl Mishnory, jsem o tobě poslal králi zprávu. Vzkázal jsem mu, co mi řekl Shusgis, že tě pošlou na pulefenskou farmu. Tehdy jsem neměl sám v sobě jasno, proč to dělám, jednal jsem pouze impulsivně. Od té doby jsem si své hnutí mysli promyslel. Je možné, že se věci rozhýbou takto: Král uvidí šanci uplatnit shifgrethor. Tibe ho bude zrazovat, ale Argavena už touto dobou Tibe trochu omrzel a je pravděpodobné, že bude jeho rady ignorovat. Bude zvídat. Kde je vyslanec, host Karhide? – Mishnory bude lhát. Letos na podzim zemřel na hormovou horečku, jak politováníhodné. – Jak tedy došlo k tomu, že nás naše vlastni velvyslanectví informovalo o tom, že je na pulefenské farmě? – Tam není, přesvědčete se sami. – Ne, ne, jistěže ne, my akceptujeme tvrzeni komensalů Orgoreynu… Ale několik týdnů po těchto jednáních se vyslanec objeví v severní Karhide, má za sebou útěk z pulefenské farmy. Úžas v Mishnory, rozhořčení v Erhenrangu. Komensalové, přistižení při lži, ztrácejí tvář. Ty budeš, Genry, pro krále Argavena poklad, kmenový bratr, který se po dlouhé době navrací zpět. Musíš hned poslat pro vaši hvězdnou loď, při první příležitosti. Přiveď své lidi do Karhide a splň hned svoji misi, než v tobě Argaven uvidí možného nepřítele, než ho znovu vystraší Tibe nebo některý jiný radní a zneužije jeho duševní choroby. Jestli s tebou uzavřel smlouvu, tak ji dodrží. Porušení by znamenalo porušení shifgrethoru. Králové Harge plní své sliby. Ale musíš jednat rychle a přivolat brzy loď."
„Přivolám, jestliže se mi dostane aspoň nepatrné známky uvítání."
„Ne, nezlob se, že ti radím, ale nesmíš čekat na žádné uvítání. Já myslím, že tě potom přivítají. I loď. Karhide byla minulého půlroku těžce pokořená. Dáš tím Argavenovi šanci, aby měl vrch. Myslím si, že ji využije."
„Výborně. Ale ty zatím – "
„Já jsem Estraven zrádce. S tebou nemám co do činění."
„Pro začátek."
„Pro začátek," souhlasil.
„Ty se budeš moci pro začátek někde schovat?"
„Samozřejmě."
Jídlo bylo hotovo, a tak jsme se do něho pustili. Proces jezení se pro nás stal natolik důležitý a strhující, že jsme během něho nemluvili jako dřív; to tabu teď platilo bez výjimky, dalo by se říct, že v jeho původní podobě: ani slovo, dokud nezmizel poslední drobeček. Poté se ozval: „Doufám, že hádám správně. Že se… nezlobíš se, že…"
„Že mi radíš?" Zeptal jsem se a konečně jsem si určité věci uvědomil. „To víš, že se zlobím, Thereme. Ale vážně – jak o tom můžeš pochybovat? Víš přece, že nemám žádný shifgrethor, který bych musel odkládat." To ho pobavilo, ale pořád byl zamyšlený.
„Proč," zeptal se nakonec, „proč jsi přiletěl sám – proč tě poslali samotného? Stejně bude všechno záležet na příletu té lodi. Proč tobě i nám tak ztížili situaci?"
„Na Ekumenu je to zvyk, a opodstatněný. I když přiznávám, že začínám pochybovat, jestli jsem těm důvodům někdy rozuměl. Myslel jsem si, že je to kvůli vám, že přicházím sám, tak zranitelný, že bych sám o sobě nemohl představovat žádnou hrozbu, zvrátit rovnováhu: žádná invaze, jen poslíček. Ale je v tom víc. Sám nemohu váš svět změnit. Ale on může změnit mě. Sám musím naslouchat, jakož i mluvit. Vztah, který nakonec sám navážu, pokud nějaký navážu, není neosobní a pouze politický: je jedinečný, je osobni, jak více, tak i méně než politický. Ne my a oni; ne já a ono; ale já a ty. Ne politický, ne pragmatický, ale mystický. V jistém slova smyslu není Ekumen politicky organizované společenství, ale společenství, které funguje na základě mysticismu. Za krajně důležité považuje začátky. Začátky a prostředky. Hlásá pravý opak známého – že účel světí prostředky. Postupuje proto jemně a pomalu a záhadně a riskantně; jako například evoluční vývoj, který v jistém smyslu slouží jako model… Poslali mě tedy samotného kvůli vám? Nebo kvůli mně? Já nevím. Ano, ztížilo to situaci. Ale zrovna tak bych se mohl já zeptat tebe, proč jste nikdy nepovažovali za vhodné vynalezeni létajícího dopravního prostředku? Jedno malé ukradené letadýlko by nám dvěma ušetřilo pěknou řádku obtíži!"
„Normálnímu člověku to tady nemůže přijít na mysl, že by mohl létat," odpověděl Estraven stroze. Ve světě, v němž žádný živočich nemá křídla a ani hierarchie andělů v yomeshské svatyni nelétá, pouze se snáší k zemi, bez křídel, jako padající sníh, jako větrem roznášená semínka tohoto světa bez květin, byla taková reakce na