Nepřemožitelný

Za další zatáčkou se objevila skalní brána ještě užší než předchozí. Technici ji změřili a prohlásili, že jí nemohou projet se zapnutým silovým polem. Jak je známo, pole nemůže mít libovolný tvar, vždy je to varianta rotačního tělesa, tedy koule, elipsoidu nebo hyperboloidu. Dosud se jim dařilo překonávat úzká místa smáčknutím ochra

Teď však toho nemohli dosáhnout žádným manévrem. Rohan se poradil s fyzikem Tomanem a s oběma techniky a společně rozhodli, že se při průjezdu pokusí krátkodobě a navíc pouze částečně vypnout ochra

Všechno probíhalo podle tohoto plánu a poslední ze čtyř transportérů právě projížděl mezi skalními sloupy, když se vzduch zachvěl zvláštním otřesem — ne zvukem, ale otřesem, jako by někde blízko spadl kus skály. Z kartáčovitých stěn kaňonu se zakouřilo, vynořil se z nich černý mrak a závratnou rychlostí se řítil na kolonu.

Rohan, který se rozhodl pustit před svůj vůz velké transportéry, v tom okamžiku stál a čekal na průjezd posledního. Náhle spatřil černé výbuchy na srázech kaňonu a obrovský záblesk vpředu, kde přední energobot, nalézající se už za skalní bránou, zapojil pole, v němž se spalovaly chumáče útočícího mraku. Větší část mraku však přelétla nad plameny a vrhla se současně na všechny stroje. Křikl na Jarga, aby okamžitě zapnul zadní energobot a spojil jeho ochra

Ohromení lidé vyskakovali z transportérů a rozbíhali se na všechny strany, téměř neviditelní v kotoučích vířícího mraku. Tento pohled byl tak neuvěřitelný, že se Rohan už nepokoušel nic dělat. (Bylo to ostatně nemožné: kdyby zapojil pole, zabil by je, pokoušeli se totiž vyškrábat na úbočí, jako by hledali záchranu v kovovém houští.) Stál nehnutě v otevřeném stroji a čekal, až ho potká tentýž osud. Za jeho zády Terner, napůl vykloněný ze své střelecké věžičky, pálil ze všech laserů vzhůru, ale tato palba neměla význam, neboť větší část mraku už byla příliš blízko. Od ostatních vozidel nedělilo Rohana víc než šedesát metrů. V tomto prostoru sebou na zemi házeli a škubali nešťastníci, obklopení černými plameny. Určitě křičeli, ale jejich křik stejně jako všechny zvuky, včetně hučení předního energobotu, v jehož silové cloně se stále spalovaly celé miliardy útočníků, zanikal v táhlém basovém hukotu mraku.

Rohan pořád stál, napůl vysunutý ze svého obojživelného vozu. Ani se nepokoušel skrýt, ne ze zoufalé odvahy, jak potom sám opakoval, ale prostě proto, že na to nepomyslel — nemyslel vůbec na nic.

Tento obraz, na který nemohl zapomenout — lidé pod černou lavinou — se náhle překvapivě změnil. Napadení se přestali zmítat na kamenech, utíkat a zalézat do drátěného houští. Pomalu se zvedali a mrak, rozdělený na několik částí, vytvořil nad každým jakýsi lokální vír, který kroužil kolem jeho těla nebo hlavy. Potom se hučící mrak vzdálil, stoupal stále výše mezi stěnami kaňonu, až zakryl svit večerního nebe. Nakonec s táhlým tichnoucím šumem zalezl do skal, zapadl do černé džungle a zmizel, takže pouze drobné černé body, pořídku rozhozené mezi nehybnými postavami, svědčily o reálnosti toho, co se tu před chvíli odehrálo.

Rohan, který stále ještě nevěřil ve vlastní záchranu a nechápal, čemu za ni vděčí, vyhledal očima Ternera. Věžička však byla prázdná; bocman z ní zřejmě vyskočil, neznámo jak a kdy. Spatřil ho, jak leží opodál s lasery, které stále ještě tiskl ke své hrudi, a nehybnýma očima hledící před sebe.

Rohan vystoupil a začal běhat od jednoho člověka k druhému. Nepoznávali ho. Žádný na něj nepromluvil. Většinou byli klidní, leželi nebo seděli na kamení; dva tři lidé vstali, přistoupili k vozidlům a začali ohmatávat jejich boky pomalými, neobratnými pohyby slepců.

Rohan spatřil, jak vynikající radarový technik, Jargův přítel Genlis, podobný divochu, který poprvé v životě vidí stroj, se s pootevřenými ústy pokouší pohnout rukojetí, kterou se otevírá příklop transportéru.

V následujícím okamžiku Rohan pochopil, co znamená okrouhlá díra vypálená v jedné přepážce řídicí kabiny Kondora. Když přiklekl k doktoru Ballminovi, uchopil ho za ramena a zoufale jím vší silou třásl v iluzorním přesvědčení, že se mu ho podaří tímto způsobem přivést k vědomí, vybuchl vedle jeho hlavy fialový plamen. To jeden z mužů sedících opodál vyňal z pouzdra svůj Weyrův emitor a stiskl bezděčně spoušť. Rohan na něj křikl, ale ten člověk si ho vůbec nevšímal. Možná se mu záblesk líbil, jako se líbí ohňostroj malému dítěti, neboť pokračoval ve střelbě, až vzduch syčel žárem a Rohan se musel ukrýt na zemi mezi kameny. V tom okamžiku se ozval rychlý dupot a ze zatáčky vyběhl udýchaný Jarg s tváří zalitou potem. Běžel přímo na šílence, který se bavil střílením z weyra. „Stůj! K zemi! K zemi!!!“ křičel ze všech sil Rohan. Dezorientovaný Jarg se zastavil a výstřel jej v tom okamžiku zasáhl do levého ramene. Rohan mu viděl do tváře, když utržená paže letěla vzduchem a ze strašné rány se valila krev. Střílející člověk si toho vůbec nevšiml. Jarg se podíval s nezměrným údivem nejprve na svoje zkrvavené rámě, potom na utrženou ruku, zapotácel se a klesl k zemi.

Člověk s weyrem vstal. Rohan viděl, jak stálý plamen z emitoru křeše z dýmajícího křemene jiskry. Muž se potácivě pohyboval; pohyby měl stejné jako nemluvně, které drží chrastítko. Plamen prořízl vzduch mezi dvěma vedle sebe sedícími lidmi, kteří před jeho oslepující září ani nezavřeli oči. Ještě okamžik a jeden z nich by byl dostal zásah přímo do tváře. Rohan — zase to nebylo rozhodnutí, ale reflex — vytrhl z pouzdra vlastního weyra a vystřelil. Pouze jednou. Zasažený muž se uhodil s rozmachem oběma rukama do prsou, zbraň mu vypadla z ruky na kamení a on sám padl tváří na ní.

Rohan se konečně vzpamatoval. Blížil se soumrak. Bylo třeba všechny co nejrychleji odvézt zpátky. Měl k dispozici jen své vozidlo. Když chtěl totiž použít jeden z transportérů, ukázalo se, že se dva z nich srazily v nejužším místě skalního průchodu, takže je může od sebe odtrhnout pouze jeřáb. Zbýval zadní energobot, který mohl uvézt nanejvýš pět lidí, a Rohan jich měl živých, třebaže bezvědomých, celkem devět. Pomyslel si, že nejlépe bude všechny shromáždit, svázat je, aby nemohli utéci ani si ublížit, zapojit pole obou energobotů, aby je chránilo, a sám jet pro pomoc. Nechtěl brát nikoho s sebou, jeho malý teré

Byla už temná noc, když skončil úděsnou práci. Lidé se nechali svázat bez jakéhokoliv odporu. Poodjel zadním energobotem, aby mohl vyjet na volné prostranství, nastavil oba emitory a zdálky zapojil silovou ochranu. V ochra

A tak dvacátý sedmý den po přistání byla už téměř polovina posádky Nepřemožitelného vyřazena z či