Hodina Byka

Zkáza budovy zahladila Virovy stopy ve Středu Moudrosti.

Teď bylo třeba najít spolehlivý úkryt pro astronavigátora a jeho družku.

Mezitím Vir Norin před obrazovkou devítinožky vysvětloval přátelům na hvězdoletu příčiny, proč zůstává na Tormansu. Jestliže dříve váhal a nebyl plně přesvědčen o správnosti svého činu, teď zmizely všechny jeho pochyby.

Fai Rodis zahynula, nestačila dokončit své ušlechtilé poslání, on zde tedy zůstane, aby pomáhal Tormanťanům.

Dobře si uvědomuje, že nemůže Fai nahradit, že mu tu hrozí smrtelné nebezpečí, a hlavně, ztrácí překrásnou Zemi.

Ale získal na zdejší planetě duševní oporu, základ v cizí půdě, útěchu ve velké lásce. Vir postrčil k obrazovce rozpačitou Su-Te. Stála s očima i nosem opuchlými od slz, malinká, laskavá, půvabná.

Pozemšťané pochopili, že rozluka nebude pro jejich přítele bez východiska, a smrt ve jménu velkého cíle nikdy obyvatele Země nelekala.

„Vyplňte Fainu závěť, milí přátelé!“ řekl Vir. „Pamatujte na její poslední slova. Slyšeli jsme je pouze my dva, Rifte!“

„Jaká slova? Proč mlčíte?“ zeptala se Čedi, uplakaná stejně jako Su-Te. Stála stranou ostatních, přitisknutá k Evize Tanet. V této truchlivé póze plné žalu zachytil obě ženy videozáznam, a tak je zvěčnili i autoři pomníku Temného Plamene.

„Všechno se dozvíte ze zápisu. Nemám dost sil, abych rozmluvu opakoval. Ale dvě poslední slova velitelky naší expedice musíte znát hned:,Nařizuji start!’“

Grif Rift zesinal. Zdálo se, že klesne. Eviza chtěla přiskočit k veliteli, ale Grif uhnul a napřímil se.

„Vire, potřebujete s Taelem něco?“ zeptal se vyhaslým hlasem.

„Ano! Pošlete nám poslední diskoid. Nechte zde všechny filmy o Zemi i materiály pro výrobu disektorů psychologické analýzy a inhibitorů krátké paměti, všechny zásobní baterie pro devítinožky a…,“ astronavigátorovi se zadrhl hlas, „trochu pozemské stravy a vody. Aby tormanští přátelé občas mohli okusit chuť našeho světa. Kromě toho co nejvíc léků, které nevyžadují speciálních znalosti. To je vše!“

„Začneme s přípravou,“ řekl Grif Rift. „Udělejte místo pro přistání.“

Velitel se dotkl pultu a řídící sféroid hvězdoletu zahořel předběžnými startovacími signály. Virovo srdce sevřel prudký stesk. Mlčky se uklonil svým krajanům a vypnul devítinožku.

Hvězdolet přerušil veškerý styk s Tormansem, jako by se ocitl na jedovaté planetě. Astronauti odstranili výstupové chodby a ochozy. Hladký trup korábu strměl nehnutě v rozpáleném vzduchu i v noční tmě jako mauzoleum zahynulých Pozemšťanů. Uvnitř seděla před obrazovkami bez vystřídání Olla Dez. Její hbité ruce i vytříbený sluch očekávaly signály Vira Norina nebo Taela, ale nikdo z nich se nehlásil. I člověk naprosto neobeznámený s Tormansem mohl zachytit v celoplanetárních přenosech náznaky rozpaků a neklidu, přestože o záhubě Rodis a domnělé smrti Vira Norina nepadlo ani slovo. Zato bůhví proč Zet Ug přednesl stručný projev o přátelství mezi Pozemšťany a obyvateli Jan-Jachu.

Gen Ši ani Ka Luf se ve vysílání neobjevili. Čedi s Evizou vysvětlily ostatním členům posádky, že na planetě je zvykem skrývat před lidmi všechny mimořádné události, tím spíš, když se stane něco „nahoře“, jak se lidově říkalo oligarchické špičce.

Uplynulo čtyřiadvacet hodin. Zničehonic byly přerušeny přenosy na všech kanálech planety. Čojo Čagas přes tajnou síť zavolal Temný Plamen, sliboval, že se události vysvětlí, a ujišťoval astronauty, že učinil příslušná opatření k vypátrání a potrestání viníků. Nikdo mu neodpovídal.

Nebylo o čem s ním hovořit. Žádat ho, aby se postaral o astronavigátora, znamenalo vydat Vira do rukou lidí, kteří nevědí, co je čest, nedovedou držet dané slovo a nemají dobré úmysly. Domlouvat se o návratu expedice, o dodání lékařských a technických zařízení, filmů a uměleckých děl?

To odporovalo celé politice oligarchické společnosti. Jaképak domluvy, když na planetě panovala nezáko

Vládce dal příkaz volat hvězdolet až do večera, pak přejít k výhružkám. Nastala noc a mlčenlivá kupole obrovité kosmické lodi dál čněla nad křovinatým porostem na pobřeží.

A přece se astronautům podařilo uvidět ještě jednou Temný Plamen zvnějšku.

Po přerušeném spojení s Vírem Norinem uběhlo podle galaktických hodin na hvězdoletu osm stotisícin vteřiny, jež odpovídaly přibližně čtrnácti hodinám pozemského času.

Olla Dez odmítla opustit své stanoviště, přestože ji chtěli vystřídat všichni členové posádky, když skončili přípravy k odeslání diskoidu i ke startu Temného Plamene.

Jen Menta Kor a Div Simbel pokračovali v dolaďování pilotážních zařízení.

Grif Rift usilovně zaháněl neodbytné myšlenky na Rodis, a přitom uvažoval nad soupisem věcí naložených do diskoidu. Snažil se neopomenout nic důležitého, jako by zanechávali Víra na neobydlené planetě. Dlouhá přestávka ve spojení začínala velitele znepokojovat. Pomyšlení na další oběti Pozemšťanů či tormanťanských přátel bylo nesnesitelné. Ale hlavní město vytrvale mlčelo a v nejistotě se čas únavně vlekl i pro Pozemšťany trénované v trpělivosti.

Rift začal uvažovat, nemá-li odpovědět Čojo Čagasovi a vyzvědět opatrně něco o Taelově osudu, když konečně zazněl signál a na obrazovce se objevil Vir Norin… „Fialoví“

přece jen odhalili podzemí v Chrámu Času, ale našli ho prázdné, a sloučenina ničící stopy vykonala své. Architekti objevili rozsáhlý úkryt na periférii hlavního města, nedaleko vyschlého jezera. Tam, na pravěkém bojišti, ať přistane diskoid s automatickým pilotem.

Vir udal souřadnice a ustoupil stranou. Inženýr Tael hlubokým úklonem pozdravil pozemské přátele a přiblížil k vysílači na robotu dva stereosnímky. Bez Norinova vysvětlení by astronauti nepoznali dva mrtvé hodnostáře, sedící v nádherných černých křeslech, s tvářemi zkřivenými úděsem. Ze zkroucených těl trčely strašlivé jan-jachské nože, které se nedaly z rány vytrhnout. Gen Ši a Ka Luf byli po zásluze potrestáni, aniž se dočkali soudu a vyšetřování vedených Čojo Čagasem, před nímž by se dovedli vykroutit. Stovky otrocky poslušných lidí by opředly vládce kupou lží. Ale zasáhli jiní soudci, Šedí Andělé, kteří znovu a mocně obnovili svou či

„Bylo usmrceno ještě dvacet hlavních viníků,“ sdělil inženýr se zlobným zadostiučiněním.

„Co tím získáte?“ zeptal se Grif Rift.

„Bylo to nutné. Musíme být systematičtí a naprosto nemilosrdní v obraně proti nezáko

Neumíte si představit, kolik se u nás nahromadilo lidského braku za mnoho staletí, kdy nejlepší obyvatelé planety byli vyhlazování a přežívaly hlavně povrchní bezpáteřné dušičky, udavači, hrdlořezi a utiskovatelé! Tím se musíme řídit, ne vás slepě napodobovat. Až tajně a beze slávy začnou hynout tisíce hadonošů a jejich fialových služebníků, přestanou vysoké státní funkce přitahovat ničemy. Naučili jsme se mnohé od Rodis i vás všech, ale formy boje si musíme vypracovat sami. Překrásné snímky Země a mocný rozum Vira Norina budou naší oporou na dlouhé cestě.

Nenalézáme slov, jimiž bychom vám poděkovali, bratři!

Ale tahle památka bude vždycky s námi.“ Tael ukázal snímek Temného Plamene, pořízený teleobjektivem z pahorků blízko hvězdoletu.

Olla Dez ho okamžitě ofotografovala. Do zorného pole vstoupila Su-Te a říkala něco Viru Norinovi.

„Diskoid přistál sto metrů odtud!“ zvolal astronavigátor, a skoro neslyšně dodal: „Teď je to všechno.“

Tael, Su-Te i Vir stáli před devítinožkou. Osm Pozemšťanů nastoupilo do řady na rozloučenou. Čedi protrhla mlčení výkřikem:

„My přiletíme, Vire, určitě přiletíme!“

„Až skončí Hodina Býka…! Postaráme se, aby to bylo co nejdříve,“ odpověděl Vir Norin. „Jestli však démoni noci zadrží svítání a Země od nás nedostane zprávu, ať příští hvězdolet přiletí za sto pozemských let.“

Vir vztáhl pravou ruku k signalizačnímu náramku. Obrazovka televideofonu na hvězdoletu zčernala a oněměla.