Hodina Byka

„Kando, budeš muset odvolat své návštěvy,“ prohlásil Gen Ši bez dlouhých úvodů. „Přijeď okamžitě ke mně, budeme odtud řídit jednu operaci. Naskýtá se nám vzácná příležitost, jak uskutečnit náš záměr…“

Neuplynulo ani půl hodiny, a oba členové Rady, dýmky v ústech, projednávali zákeřný plán.

Čas od času se Čojo Čagas uchyloval do tajných pokojů ve svém paláci. Ani Gen Ši nevěděl, co skrývají podzemní sály pod věží. Tentokrát byl vládce nepřítomen teprve den a noc, to znamenalo, že ještě přinejmenším čtyřiadvacet hodin bude planeta v rukou Gen Šiho a jeho společníka. Za tu dobu se dá mnoho stačit!

Plán byl jednoduchý. Rozhodli se uvěznit Fai Rodis a Vira Norina, mučením je donutit, aby řekli do televize všechno, co jim nařídí, a pak je co možná nejrychleji zlikvidovat.

Pozemšťané se nepustí do boje s celou planetou.

Výborné by ovšem bylo zapojit do akce hvězdolet, kdyby týráním přinutili velitelku expedice, aby přikázala udeřit na zahrady Coamu a zničit Čojo Čagase jako viníka. Síla korábu je ohromná. Z paláce zbude jenom jáma, v níž zahynou všichni pomocníci a ochránci vládcovi o něm samotném nemluvě. Pak se Gen Ši a Ka Luf stanou bez zvláštních otřesů a rizika prvními vládci ve státě. Co udělají se Zetem Ugem, to se ještě uvidí! Všechny svědky odklidí včetně hlupáka Taela, který se nehodí ani za pořádného špicla!

Pro budoucnost je třeba zřídit hluboké podzemní kryty.

Vždyť pozemské hvězdolety, jakmile jednou objevily cestu, určitě přiletí znovu.

„Nařídím, aby nikoho, koho chytí v hlavním městě neposílali do Chrámu Sladké Smrti, ani do vzdálených oblastí, ale utvořili z nich armádu podzemních pracovníků,“ řekl Gen Ši.

„Skvělá myšlenka,“ vypískl Ka Luf.

Zatímco se vládci nahoře umlouvali, do suterénu přivlekli ztlučeného Du Ban-La, který přesto stále kladl odpor.

Ukázalo se, že je mnohem tvrdším oříškem než lehkověrný denunciant Nar-Jang, a „fialoví“ ho musili posadit na umaaga. Oněmělý nelidským křikem, zalit potem a slzami fyzik se nakonec podvolil a v doprovodu celého konvoje trýznitelů jel pro svůj přístroj.

Když nastala noc, Fai sestoupila do podzemí, kde se konalo velké společné zasedání DŽI a KŽI. Bylo třeba dohodnout se konkrétně o dalším postupu v boji. Rodis poslouchala řečníky, a přitom nepřestávala uvažovat, jak by pomohla Viru Norinovi a jeho milé víle Su-Te. Nepochybovala o tom, jak rozhodnou všechny Rady Země. Nepošlou na Tormans expedici, dokud nevzejdou semena zasetá lidmi z Temného Plamene, nebo v nejhorším případě, dokud nebude jasné, že Hodina Býka nekončí a démoni vládnou na planetě dál. Nikdo nebude opakovat omyly starověkých kolonizátorů na Zemi, kteří se usadili v cizích zemích, aniž znali historii, psychologii nebo zvyky původních obyvatel, tím spíše, jestli obsazené národy měly svou vlastní vysoce rozvinutou kulturu.

Nebylo by špatné domluvit se s Čagasem, aby nechal na zdejší planetě Vira Norina legálně jako historika, pozorovatele a korespondenta do příletu příštího korábu. Ještě lepší možná bude záminka, že domněle přivolaný hvězdolet se zdržel a astronavigátor tu zůstane pro spojení s posádkou.

To zaručí Virovi alespoň po určitou dobu klidný život…

Z okolní temnoty vyvstal najednou pocit hrozného nebezpečí, a znenadání narostl jako zlověstné mraky přihnané prudkou vichřicí. Citlivá psychika varovala Fai. Poprvé za celou dobu pobytu na Tormansu pocítila, že se na ni valí smrtelná hrůza.

Nepřátelé byli blízko. Zájem o poradu i myšlenky na Vira oslabily její normální vnímavost, a tak se zpozdila o hodinu, možná i víc. Zavolala Taela a svěřila mu své obavy.

Inženýr se na ni pozorně zahleděl a mráz mu přeběhl po zádech. Laskavá, skoro něžná opatrnost Pozemšťanky uvolnila místo hrozivé rozhodnosti, nepostižitelným pohybovým i myšlenkovým reakcím. Vůle jako napjatá struna v ní vibrovala a obrážela se v citech lidí kolem.

Rodis jim poradila, aby se rozešli dvěma hlavními i vzdálenými chodbami. Předběžně je prověřila psychicky, nejde-li o léčku. Nikdo nesměl padnout do tlap „fialovým“, jinak se začne odmotávat strašlivá nit pronásledování.

Pak spěchala nahoru v doprovodu Taela a celou svou vůli soustředila na výzvu k Viru Norinovi. Minuty ubíhaly, ale odpovědi se nedočkala.

„Pokusím se spojit s vládcem,“ řekla Taelovi u paty schodiště, které vedlo do její ložnice.

„Myslíte Čojo Čagase?“ zeptal se inženýr, zadýchaný rychlou chůzí.

„Ano, s ostatními nechci o ničem jednat. Jsou nejen neodpovědní, ale nenávidějí Čagase.“

„Veliký a Trestající Hade! Vždyť Čojo Čagas tu není, a teď chápu…“

„Jak to, není?“ Fainou myslí probleskla vzpomínka na tajné skladiště věcí přivezených ze Země.

„Vzdálil se na dva dny a dvě noci do tajné rezidence a předal vládu jako obvykle Gen Šiovi.“

„Tak oni nás chtějí dostat v nepřítomnosti Čojo Čagase!

Mučením donutit, abychom pro ně něco udělali, a pak nás prostě zabít, aby hvězdolet potrestal Čagase, to je jasné jako den. Taele, milý, zachraňte Vira Norina. Vezměte devítinožku ze svatyně, odveďte ji někam dál a spojte se s ním. Je doma, já ho dokážu probudit, a vy se domluvte, kam se kam se má schovat. Rychle, Taele, nesmíme otálet.

V první řadě se pokusí dostat mě. Rychleji! Já ho taky budu volat ze svého pokoje.“

„A vy, Rodis? Co bude, když se jim to podaří?“

„Můj plán je prostý. Budu se bránit ochra

Baterie v robotu stačí na pět hodin při nepřetržitém ostřelováni.

Až ukryjete Norina, vraťte se s devitinožkou a počkejte na mě u východu ze čtvrté chodby. Nařídím robota, aby se sám zničil, jakmile mu začnou docházet baterie, a sejdu dolů, zatímco oni budou běsnit kolem. Nemějte strach, nasměruju výbuch vzhůru, aby se nepoškodila budova a neobjevila chodba v podzemí. Ještě se nám bude hodit.“

„Nebojím se ničeho, kromě…,“ inženýr potlačil vzlyk deroucí se mu z hrdla. „Mám strach o vás, Rodis, hvězdo moje, oporo, lásko! Blíží se něco hrozného!“

Fai sama bojovala s děsivým smutkem, který na ni naléhal z okolní tmy a jako ostrý klín pronikal do její odolné psychiky. Na Tormanťana se zřejmě přenesly její pocity.

„Jděte, Taele. Mohl byste promeškat Norina.“

„Dovolte, abych šel nahoru s vámi. Jde všehovšudy o dvě minuty. Musím se přesvědčit, zda nenalezli do vašeho pokoje.“

„To se jim nepodaří. Zatarasila jsem vchod, jako vždycky, když jdu do podzemí.“

Velice opatrně odsunuli panel v temné Faině ložnici.

Rodis položila prst na rty, přikradla se ke dveřím do druhého pokoje a uslyšela hučení devítinožky. Vyhlédla ven.

Dveře z chodby zely dokořán a kolem se kupila spousta lidí v černých pláštích, kapucích a rukavicích. Byla to noční kárná výprava. Široký koridor mezi místnostmi v horním poschodí se hemžil „fialovými“, jejichž rozmazané postavy se rýsovaly přes ochra

Rodis nepozorovaně ustoupila do ložnice.

„Pospěšte si, Taele!“

Inženýr pokročil k otevřenému vchodu, a ohlédl se.

Všechna jeho oddanost, úcta a láska k Fai se obrazily v jeho tváři s naléhavosti předsmrtného loučení.

Rodis inženýra objala a políbila ho s tak strhujícím citem, že se mu zatočila hlava. Na okamžik si Tael připomněl filmy o Zemi, o trochu chladné a něžné pozemské lásce, k níž se zvláštním způsobem pojí spalující vášeň…

Sbíhal už po příkrém schodišti do neproniknutelné tmy v podzemí, když Rodis vyskočila, otočila římsou a zavřela otvor ve stěně.

Hlavní město usínalo brzy a v tuto hodinu panovalo v blocích DŽI dokonalé ticho. Vir se znenadání probudil.

Z pokoje Su-Te slyšel pravidelný dech spící. Neslyšný hlas na něho naléhal ze tmy: „Vire, Vire, probuďte se!